tag:blogger.com,1999:blog-20300568170588626372024-03-13T20:56:59.958+01:00Co neznáme poznáme...Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.comBlogger98125tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-69312063271743359502012-07-10T22:21:00.001+02:002012-07-18T10:48:58.024+02:00Postřehy ze skandinávie….Nápad zajet se podívat na začátku léta na sever se pro teplomila, jako jsem já, záhy nejeví jako špatný, protože v Čechách teploty převyšují třicítku.<br />
Možná proto do zásob s jistotou nadcházející konzumace přibaluju ledovou kávu, radlery, lemony, grepy a další nízkoalkoholické pivní novinky. Pod Peťovým tlakem, že u seveřanů je všechno předražené, se marně bráním křečkování konzerv, rybiček, tuňáků a instant těstovin z Lidlu.<br />
<br />
V Dánsku už začínám chápat, že i v Evropě může člověk zažít americko-kanadské vzdálenosti a na severu za polárním kruhem svoji jistotu utvrzuju. Najetých 8,500 km to pak koneckonců potvrzuje a to jsme zdaleka nedojeli do nejsevernějšího Nordkappu!!!<br />
<br />
Zpočátku prší, vyčkáváme ve frontě a na samotné hranici s Norskem zajíždíme na celní prohlídku do krytého hangáru. Norák, jak ho Peťa nazve, je dost důsledný a vyptává se na kemp, ve kterém budeme nocovat. Nemáme tucha, ale to, že nejspíš zaparkujeme na odpočívadle někde u dálnice radši dál nerozvádíme. Otvíráme Norákovi na povel jednu z Mattonek a nabízíme ochutnávku, aby se přesvědčil nejen čichově, ale i chuťově, že nepašujeme v petkách vodku. Degustaci s překvapivou důvěrou odmítá. Následně už taky vylézám z auta, abych mohla Noráckého celníka mezi řečí pobavit, tím, že jak dlouho se v jeho domovině zdržíme, záleží i na počasí, které se mi opravdu nelíbí. Jemu asi permanentní lijáky nevadí, protože se usmívá. Pak cosi zamumlá do vysílačky, ukončuje kontrolovací proceduru a vpouští nás na detailnější průzkum země. <br />
Fronta aut mezitím zmizela, takže ho podezříváme, že si musel udělat čárku za nějaké mimonorské auto a ostatní pak pustil.<br />
<br />
Zážitky z Norska a Švédska bych shrnula na „NIKDY JSEM ...“ <br />
<br />
Nikdy jsem neviděla fjord, ne stovky fjordů a nepřipadala si tolikrát jako Frodo Pytlík! (Peťa už jednu norskou cestovní etapu dřív absolvoval)...<br />
Nikdy jsem neviděla co deset minut vodopád, jezero nebo aspoň tunel. Frekvence našich hlasitých výkřiků nadšení se tak logicky snižovala až na věty typu:“Hele, zase vodopád“:)<br />
Nikdy jsem nenavštívila tolik dřevěných kostelů...<br />
Nikdy jsem nespala za polárním kruhem za úplného světla...dokonce bez připravených klapek na oči...<br />
Nikdy jsem neviděla čistější odpočívadla a tak předražené kempy...<br />
Nikdy jsem neviděla tolik běžců v dešti a tolik otužilců v žabkách při teplotách, při kterých se u nás nesundává ani mikina!<br />
Nikdy jsem se nenaučila aspoň tři základní norské fráze, jen dobrý den = god dak, co nevím, jak se čte, tudíž zůstalo nepoužito...<br />
Nikdy jsem se nenaučila aspoň tři švédské fráze, jen dobrý den = hej, co se čte jako haj...co jsem používala frekventovaně a pak přešla do angličtiny, když oni na mě po pozdravu švédsky...<br />
Nikdy jsem neviděla komára se sosákem délky jeho nohy, který absolutně nerespektuje kvalitní repelent!!! Muchničky byly v nahánění snad ještě otravnější a důraznější. Nejvíc se to nehodilo při jídle, se kterým jsme museli zalézat do auta...<br />
Nikdy jsem tak nerentgenovala křoví podél cest, abych zahlídla soba nebo losa...Nakonec „překáželi“ přímo uprostřed silnice ve Švédsku...<br />
Nikdy jsem nebyla v první Ikee na světě a neočekávala ji v takové vesnici:)<br />
<i>Firmu založil Ingvar Kamprad ve svých sedmnácti letech za finanční dar, který obdržel od svého otce za úspěšné ukončení studií. Zpočátku IKEA prodávala tužky a pera, peněženky, rámečky na obrázky, hodinky, klenoty, nylonové punčochy apod., tedy levné zboží, které bylo možno dobře prodat. </i><br />
<i>Název IKEA tvoří iniciály zakladatele Ingvar Kamprada a první písmena slov Elmtaryd a Agunnaryd, farmy a vesnice, kde vyrůstal. </i><br />
Nikdy jsem na zahradách neviděla tolik dětských trampolín…a tolik dětí dělajících na nich salta…<br />
Nikdy jsem nepředpokládala, že Stockholm bude tak nádherný a Oslo tak pooslené. Dokonce ani veřejné záchodky s bankomatem jsme nenašli!:)<br />
Nikdy jsem neřídila po dálnici tak dlouho v kuse s tím, že by mě nikdo nepředjel...a když se to povedlo, bylo to Volvo...<br />
Nikdy jsem se tak netěšila na konzervy z Lidlu jako po norských výšlapech...<br />
Nikdy jsem asi neviděla dražší základní potraviny než u seveřanů...a nikdy jsem na ně neměla větší chuť...<br />
Nikdy jsem taky neměla větší chuť spát zase jednou při tmě...na úplném severu bych se spokojila i s šerem...<br />
Nikdy se mi nechtělo tolik někam vrátit jako do Norska...<br />
<br />
Po příjezdu do naší malé rodné země nás přivítalo snad 40 stupňů, zašli jsme na nedobrý oběd, koupili si (v Lidlu pochopitelně) dobrou coca-colu, zavařili sedmi cykly praní skoro pračku a ulehli na palety (naše ručně vyráběná obýváková sedačka:) sice s pokročilým stádiem rýmy a bolestí v krku, ale nadšení z naší expedice....<br />
<br />
Zážitky byly opět celoživotní:)<br />
V + P<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-57989362028841139112011-08-24T22:06:00.000+02:002016-03-24T09:30:32.847+01:00Lenošení v Kutě<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ffZzJUCNtQA/TmiSENBR1HI/AAAAAAAAN4U/Vb4zf36VBOs/s1600/2011-08-23_1016_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://2.bp.blogspot.com/-ffZzJUCNtQA/TmiSENBR1HI/AAAAAAAAN4U/Vb4zf36VBOs/s200/2011-08-23_1016_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
V
noci nás tentokrát nebudí Aláhovy zvuky z mešity, ale rozdováděná
smečka psů. Ráno pak klasický mix žab, ptáků, gekonů a kohoutů. <br />
Procházíme
Kutu a hledáme tržiště, kde se dá smlouvat. Na pláži se snažím, aby mě
bavilo ležení pod žhavým sluncem a za větru, který mi pískem obaluje
celé tělo. Navíc za zákazu koupání se kvůli vysokým vlnám!<br />
Po
hodině to vzdávám a jdu do chýše vyzvednout schovávajícího se Peťu na
oběd. V restauraci máme možnost opět spatřit cosi, co vypadá jako druhý
Kikil:) <br />
Při následné procházce na nás dohazovači a naháněči
pořvávají, zda nepotřebujeme transport, taxi, masáž....Peťovi je
nabízena marihuana, hašiš, tampón a podobné nepotřebnosti. Turista před
námi se asi cítí v rozpacích více. Je mu vnucována i viagra!...v uších
nám zní slovní spojení maybe later, maybe tomorrow, odpovídáme maybe
never:) <br />
Den zakončujeme mojí trojnásobnou ochutnávkou zmrzliny,
pozorováním západu slunce, pitím a vymýšlením, jak narveme do dvou
baťohů všechny ty maskyyyyy!!!!!Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-63439734839753441382011-08-23T22:06:00.000+02:002012-09-11T13:57:34.631+02:00Maskování<a href="http://3.bp.blogspot.com/-BI0DTOSPKWU/TmiSDdrWDXI/AAAAAAAAN4Q/GID3AgFD0ks/s1600/2011-08-23_1003_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://3.bp.blogspot.com/-BI0DTOSPKWU/TmiSDdrWDXI/AAAAAAAAN4Q/GID3AgFD0ks/s200/2011-08-23_1003_petr_small.jpg" width="200" /></a>Ráno
slabě prší, ale i v deštíku se jdeme projít ke Ketut´s place. Netušíme,
zda tu Ketut z filmu Eat, pray, love opravdu žije, ale má to na cedulce
napsané:)<br />
V řezbářské ulici jsem ve svém živlu a Peťa, jak se
zdá, taky:) Po dvou hodinách si odnášíme sedm masek a spoustu šperků.
Obavy, že se nám to do baťohů nevejde, zažehnáváme s naprostou
profesionalitou balení před odletem domů.<br />
Do turistického centra
Bali do Kuty se dostáváme všemožně nakombinovanou dopravou odpoledne a
snad věčnost hledáme ubytování za normální cenu. Všude si vymiňujeme, že
nepotřebujeme ani bazén, ale ani snídani, klimatizaci a teplou vodu!
Takto otrlí jsme po třech týdnech cestování po Asii.<br />
Štěstí se na nás záhy usmívá v podobě „normálního“ pokoje bez bazénu, snídaně, klimatizace a teplé vody:)<br />
Pro dnešek stíháme jen západ slunce s pivkem na pláži a tradiční balijskou masáž.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-43191134764907703562011-08-22T22:05:00.000+02:002012-09-11T13:57:19.846+02:00Zpátky na BaliPo
předchozích negativních zkušenostech se smlouváním na Lomboku si
zařizujeme organizovanou cestu zpátky na Bali do Ubudu. Indonésani jsou
odborníci na chaos, takže i organizovaná cesta může probíhat
dezorganizovaně.
Na trajektu se bavíme naivitou čtyř slečen, které
nechali čtyři nosiče odnést jejich zavazadla až na palubu lodi a teď se
diví, že po nich dotyční něco chtějí. Slečny se brání tvrzením, že si
žádnou cenu dopředu nedohodli a že tedy ani nehodlají nic platit. Reakce
místňáků je překvapivě hlasitá, takže o celé situaci ví za okamžik celá
loď. Naháněči se po chvíli rozhodují i k činům a snaží se zaklíněná
zavazadla odnést z lodi ven. To už jsou hlasité i dívčiny a poplašeně
vytahují, ne zrovna drobné, z peněženek!<br />
Loď povážlivě houpe,
takže s radostí vylézám a podrobuji se kontrole balijských strážníků,
kteří si mohou udělat čárku za dnešní den. Jakožto turisté jsme
podezřelí, že si z Lomboku přivážíme všudypřítomné „magic houbičky“.<br />
V
Ubudu si hraju na smlouvání s místními trhovkyněmi a Peťa mezitím shání
ubytko. Po dlouhé době i s teplovou vodou! Jdeme si dát tuňákový steak
do naší oblíbené restaurace, kde nám navíc zapomínají naúčtovat jedno
pivko. No není v tom Ubudu krásně?:)Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-859540428515071862011-08-21T22:05:00.000+02:002012-09-11T13:57:14.950+02:00Turistický šnorchl<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-bj6UF5r-lVw/TmiSBi0zrRI/AAAAAAAAN4E/tCEM298660k/s1600/2011-08-21_0938_veru_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="166" src="http://2.bp.blogspot.com/-bj6UF5r-lVw/TmiSBi0zrRI/AAAAAAAAN4E/tCEM298660k/s200/2011-08-21_0938_veru_small.jpg" width="200" /></a></div>
Šnorchlujeme
s turisty na organizovaném výletě. Rybky jsou nádherné, akorát želvu
musí náš průvodce vyrušit ze spánku, aby ukázala, jak umí plavat. Na
třech zastávkách marně hledáme Nema, ale spokojení jsme i tak:) Na
sousedním ostrově dostáváme kostrbatý úsměvný pokyn od našeho lodivoda:
“You guys will have lunch now. Ňami, Ňami. I need you at one spot and
then go back straight to Trawangan.“ Peťa si následně dává smaženou
barakudu s rýží.<br />
Po cestě zpátky pozoruji steroidového vyholeného
borce s rusovláskou, se kterou si vzájemně poměřují, kdo je vyholen více
a pak se loď zastaví. Benzín kluci sice dolijí, ale motoru se nějak
nechce chytnout. Po pěti minutách mého stresu z představy plavání v
mořském proudu loďka škytne a jede ke břehu.<br />
Na západ slunce
šplháme do jediného kopce celého ostrova a večer si užíváme kulturu při
filmu Water for elephants v místním kině.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-70706339290930491652011-08-20T22:04:00.000+02:002012-09-11T13:57:10.151+02:00Gili Trawangan<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-blBsxZDDmqU/TmiSAm6kmNI/AAAAAAAAN38/BwSQj14M-JM/s1600/2011-08-20_0896_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="140" src="http://1.bp.blogspot.com/-blBsxZDDmqU/TmiSAm6kmNI/AAAAAAAAN38/BwSQj14M-JM/s200/2011-08-20_0896_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
Den zahajujeme smlouváním cen s řidiči. Jeden prohlašuje:“Because you beauty I give you 100.000 rp!“<br />
Jsem
asi málo „beauty“, jsme ochotni do bema nasednout za 20.000 rp oba!
Nakonec nás nakládá borec, se kterým si cenu sice sjednáme, ale i přesto
nás za pět minut vysazuje před vchodem do „cestovky“, abychom si
zaplatili turistickou přirážku. Hádáme se dál, že tím směrem stejně jede
a má skoro plné auto turistů, které musí odvézt. Tím pádem jsme něco
jako bonus!<br />
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-naa6DqU6swU/TmiSBMNwIpI/AAAAAAAAN4A/rsZw9eJoINE/s1600/2011-08-20_0927_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://4.bp.blogspot.com/-naa6DqU6swU/TmiSBMNwIpI/AAAAAAAAN4A/rsZw9eJoINE/s200/2011-08-20_0927_petr_small.jpg" width="200" /></a>Prašná
cesta k trajektu se dá zvládnout pěšky nebo je možnost si najmout povoz
tažený koněm. Koně je nám v tom vedru líto, takže pochodujem po svých
až na pláž. Nejdříve se na rozkývanou loďku nakládají zásoby jídla a pak
turisté s místními.<br />
Za necelou hodinu vystupujeme v ráji,
dobrovolně kráčíme s prvním naháněčem, který vypráví další pohádku o
vysoké sezóně a ještě vyšších cenách ubytování. V pravé poledne jdeme
obejít ostrov s původním plánem se vykoupat. Moře je však na druhé
straně pláží příliš mělké a tak se posilňujeme Bintangem a po obkroužení
ostrova zalézáme do otevřené budky na kuřích nožkách a dáváme si oběd a
ovocný shake.<br />
Večer zálézáme do další chýše s obrovskými polštáři
– místního kina, kde u velké krabice popcornu koukáme na film Eat,
pray, love:) <br />
Na spaní u mešity máme znovu štěstí. Tentokrát není
ale ani dostavěná a stejně jsou na kopuli navěšené tři ampliony, které
vytrubují muziku snad až do Evropy!Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-66870766521431314252011-08-19T22:04:00.000+02:002012-09-11T13:57:05.388+02:00Loučení<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-7lIG7gCNvJE/TmiR__Bz1TI/AAAAAAAAN34/Kqhmko1x85s/s1600/2011-08-19_0831_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://4.bp.blogspot.com/-7lIG7gCNvJE/TmiR__Bz1TI/AAAAAAAAN34/Kqhmko1x85s/s200/2011-08-19_0831_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
Ráno
nás budí retardovaný kohout. Ten se liší od ostatních, že nás budí o
celých 20 minut dříve než ostatní "normální" opeřenci. Jedeme se podívat
s najatým řidičem na kávové plantáže a ochutnáváme kopi (kávu) luwak,
na jejímž vzniku se notně podílejí kunovité cibetky, které si k snědku
vybírají ta nejlepší kávová zrna. Ta projdou nestrávená jejich trávicím
traktem, zbavená hořkosti....po vylučovacím procesu se zrna seberou,
očistí, omyjí, vyloupnou a praží a pak se káva za nekřesťanskou cenu
prodává. Kromě kopi luwak mě zaujala ginseng coffee, bali coffee, sladký
poctivý ginger tea a lemon tea.<br />
Nadšenost vše si zakoupit v
tamním obchůdku mě přejde hned, jak vidím přemrštěné ceny. Situaci
zachraňuje Andy, který si nějaké vzorky kupuje, ale neodpustí si
poznámku o existenci chudých turistů.<br />
Kluci nás dnes nadobro
opouštějí a po čtyřech procestovaných měsících se vrací do Německa. My
pokračujeme na trajekt na další z ostrovů, Lombok. Cenu bema smlouváme,
dokud se někdo nesmiluje a nepovažuje nás aspoň na chvíli za místní,
kteří se neokrádají.<br />
Cestu na lodi bez problému prospím a plná
energie se vrhnu na smlouvání odvozu do pobřežního městečka Senggigi. Na
Lomboku ovšem panuje „bemo mafie“, se kterou se hádají i místní. Když
slyšíme několikrát pohádku o muslimských řidičích, kteří mají za hodinu
po setmění padla a vrhnou se po celodenním půstu do jídla, souhlasíme po
půl hodině s vyšší částkou s obavou, že bychom se taky do města jinak
nemuseli dostat. Řidič jede jako blázen, asi je vyhladověn na nejvyšší
přípustnou míru.<br />
Ubytování hledáme podle Lonely Planet naposledy.
Co je v průvodci, je už dávno předražené. Škoda, že neupozorňují na
blízkost mešity, takový kravál může v noci udělat jen muslimský
svatostánek!!!Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-4209884318040799622011-08-18T22:03:00.000+02:002012-09-11T13:57:00.400+02:00Kremace v těle býka<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-MBMyi1gLGkY/TmiR-qZzUHI/AAAAAAAAN3w/C1hokli4Zvk/s1600/2011-08-18_0733_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://4.bp.blogspot.com/-MBMyi1gLGkY/TmiR-qZzUHI/AAAAAAAAN3w/C1hokli4Zvk/s200/2011-08-18_0733_petr_small.jpg" width="133" /></a></div>
<br />
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-haFaEUclAbk/TmiR_f-cCxI/AAAAAAAAN30/TC1L3ikCmLw/s1600/2011-08-18_0801_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://4.bp.blogspot.com/-haFaEUclAbk/TmiR_f-cCxI/AAAAAAAAN30/TC1L3ikCmLw/s200/2011-08-18_0801_petr_small.jpg" width="111" /></a>Brzy
ráno Lovinu opouštíme a soudíme, že nám chybět nebude. Ani východ
slunce v šest hodin není z pláže vidět, protože je otočená na západ. Do
Ubudu se nějak nemůžeme trefit, GPS má hravou náladu a vede nás do
slepých uliček. V jedné je to málem o zrcátka! Myslím, že si všichni
vydechneme, když auto vracíme bez šrámu a nemáme na kontě žádnou
sraženou motorku ani přejetou slípku. Ubud praská pod náporem místních a
turistů. Ve dvě odpoledne jsou všichni seřazeni kolem hlavní ulice,
kudy průvod asi sta indonésanů střídavě pouští, zvedá a poponáší
obrovskou kýčovitou sochu býka, na kterém sedí vypasený mnich. Další na
podstavci diktují strategii zdvihu, což se jim občas nepovede a socha i s
mnichy zahučí k zemi. Do toho ulicí prochází bubeníci, prodejci všeho
možného od burských oříšků přes sarongy (barevné přehozy, které má za
chvíli kolem pasu celý Ubud i Andreas, který si usmlouvával cenu asi půl
hodiny). <br />
Celá ceremonie nějak dlouho trvá a v tom vedru je to na
úpal. Když po několik hodinách hlemýždího přemisťování býk stojí na
místě kremace, čekáme pro změnu na zapálení celého objektu i s královnou
uvnitř jeho těla.<br />
Andy s Marcelem už to nevydrží hlady a jdou na
chicken teriyaki. Po jejich odchodu býka slavnostně zapalují a my jim
rádi věnujeme kremační fotografie:) Smrt královny kolektivně zajídáme
druhou večeří a zapíjíme slivovičkou.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-57256700821455508132011-08-17T22:03:00.000+02:002012-09-11T13:56:39.752+02:00Autem na sever<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-SqebudZkyHU/TmiR9ixRiPI/AAAAAAAAN3o/HhL4cqZcb7k/s1600/2011-08-17_0640_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://3.bp.blogspot.com/-SqebudZkyHU/TmiR9ixRiPI/AAAAAAAAN3o/HhL4cqZcb7k/s200/2011-08-17_0640_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
Ráno
mě budí zase vřískot z palem, nevím, kde se ty kohouti, ptáci, gekoni,
žáby...schovávají. Domácí nám ráno ohlašuje, že se musíme vystěhovat, má
asi lépe placené zákazníky. Protože se chceme zdržet ještě další dny,
jdeme se i s bagáží na zádech nabízet naháněčům. Tentokrát ale bez
jejich zájmu. Všude mají plno, protože se pozítří koná velká ceremonie,
pohřbívá se královna matka.<br />
Kolem desáté dorážíme celí unavení k
půjčovně auta, její majitel si z té včerejší tmy asi ani nepamatuje, že
nám zapůjčil vůz na celý den.<br />
Projíždíme nádhernou krajinou kolem
sopky Gunung Agung, jezer a rýžových polí. Andy se snaží vcítit do role
indonéského řidiče opravdu s vervou, někdy to s námi strachy cuká!<br />
Po
několika hodinách dorážíme na pobřeží Lovina beach a jako natěšení
účastníci zájezdu klušeme v plavkách na pláž se slibnou představou
mořské koupele. Hloubka je však v nedohlednu a dno s ostrými kameny.
Plavba se nekoná, tak se aspoň smočíme (Peťa si v tom brouzdališti stačí
odřít koleno) a pak jdeme na pivo a Lovinu pomluvíme.<br />
V hospodě
Zurich, kde měli mít Bintanga díky happy hours levnějšího, slevu
popírají a tak kluci nesou ceduli s prokazatelným nápisem z pláže přímo
do Zurichu, aby zjistili, že hospody s názvem Zurich jsou v Lovině
dvě!!!:) <br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-mPBmsGX636s/TmiR-Cik-HI/AAAAAAAAN3s/0QiO4kENHA0/s1600/2011-08-17_0642_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="106" src="http://2.bp.blogspot.com/-mPBmsGX636s/TmiR-Cik-HI/AAAAAAAAN3s/0QiO4kENHA0/s200/2011-08-17_0642_petr_small.jpg" width="200" /></a>Třetím
zádrhelem je noční vyjížďka do centra města, kde se má údajně konat
oslava, kterou ale nenacházíme, tak se jdou kluci aspoň nakrmit a my s
Peťou čekáme v autě a uspáváme se pivem a vínem, protože se loudají.<br />
V
závěru dne popíjíme slivovici na verandě a vymýšlíme, z čeho by se
tento blahodárný nápoj dal ještě vyrábět (Kluci se angažují velmi
zdařile, dostali nápad na banánovici, třešnovici či vínovici:)Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-33245299280473423832011-08-16T22:02:00.000+02:002012-09-11T13:56:33.746+02:00Ubudování<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-AqCP1p1K7jw/TmiR8BtPiWI/AAAAAAAAN3g/llOLqkjJiFc/s1600/2011-08-16_0558_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://4.bp.blogspot.com/-AqCP1p1K7jw/TmiR8BtPiWI/AAAAAAAAN3g/llOLqkjJiFc/s200/2011-08-16_0558_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
Ubud
je jediné místo v Indonésii, kde nám dvakrát prší. Ráno nás budí
džunglí zvuky, takže jsme na snídani a výlet připraveni už od sedmi! V
pláštěnkách (někteří - čeští - my dva:) pochodujeme a na okraji centra
se vracíme zpátky, protože déšť sílí. Andy jde surfovat na net a my si
po banánových palačinkách dáváme vyprat prádlo. Borci prádelníci každý
kousek počítají a zaznačují na paragon, když jsou u kalhotek a ponožek,
začínám se červenat.<br />
Procházku se daří zdolat odpoledne,
procházíme kolem rýžových polí, nahlížíme do obchůdků s obrazy, sochami a
suvenýry. Na ulici od turistů ochutnávám svůj první durian. Chudáci si
koupili celý plod a po prvním soustu naznali, že ta vůně už dopředu
varovala. Něco málo z googlu....<br />
<br />
Durian = tropické
ovoce velikosti melounu, slupka je ale hrbolatá, na první pohled vypadá
jako trnitá. Nesnáší dopravu, musí se spotřebovat v zemi sklizně.
Vynikající, težko popsatelná chuť. Má jednu vadu. Nepředstavitelně
páchne. Pokusím se ten smrad popsat. Jako lejno, ne, jako exkrement, ne,
jako lejnový exkrement. Všechny odborné publikace tvrdí, že žádný
evropan není schopen durian pozřít. <br />
<br />
Omyl, mně durian voní, ovšem nechutná!!!:)<br />
<br />
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-Q56psLUjEfM/TmiR8yEn3uI/AAAAAAAAN3k/DehXCxMArrU/s1600/2011-08-16_0584_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="158" src="http://4.bp.blogspot.com/-Q56psLUjEfM/TmiR8yEn3uI/AAAAAAAAN3k/DehXCxMArrU/s200/2011-08-16_0584_petr_small.jpg" width="200" /></a>Večer
ješte stíháme procházku po Monkey Forest. Jak název napovídá, je tu
spoustu mlsných opic, které vydržíme pozorovat snad hodinu. Andyho
vyzvedáváme od „surfingu“ a jdeme pojíst.<br />
<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-81873378444370162122011-08-15T22:02:00.000+02:002012-09-11T13:56:26.813+02:00Goat´s fight anebo ne??<a href="http://4.bp.blogspot.com/-jwYYgJz9gc0/TmiSFsyNPMI/AAAAAAAAN4c/TOcDMWnng84/s1600/2011-08-15_0517_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://4.bp.blogspot.com/-jwYYgJz9gc0/TmiSFsyNPMI/AAAAAAAAN4c/TOcDMWnng84/s200/2011-08-15_0517_petr_small.jpg" width="200" /></a>
Ráno
pozorujeme surfaře snad dvě hodiny, Andy surfuje taky, ale po
internetu. Po obědě v restauraci u silnice strategicky plánujeme
poznávání Bali, říkáme si, jak si chytíme autobus. Jízdní řády
neexistují. Zbytečná starost. U krajnice brzdí snad deset vozů a to
ještě nejsme ani po jídle! Jízda s místňáky opět nezklame. Sedím u
otevřených dveří, vyběrač jízdného stojí celou dobu na schůdkách s
hlavou vykloněnou ven, aby mu neutekl potenciální pasažér, chlap opodál
si vesele vykuřuje a babka hlídá káď s vodou, ve které plave jakási
megaryba. <br />
Přestup v Denpasaru, největším městě na Bali, je
zajímavý. Bemo mafii přelstí mladý indonésan, který nabídne nejnižší
cenu a čeká na nás za rohem i s autem. I tak se na něj snese řada
výhružných poznámek. My jsme spokojení a když nám mladík nabídne
zastávku na goat´s fight naše zvědavost se stupňuje. Marcel po cestě na
bojiště pátrá po tom, jak vesničani nutí goats = kozy, aby bojovaly.
Nakonec zjišťujeme, že kozou je myšlen kohout a jedná se tedy "jen" o
cock´s fight:)<br />
<br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-55CbeTcLDiA/TmiR7FGHzlI/AAAAAAAAN3c/6wO0ytcEdj0/s1600/2011-08-15_0525_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="178" src="http://2.bp.blogspot.com/-55CbeTcLDiA/TmiR7FGHzlI/AAAAAAAAN3c/6wO0ytcEdj0/s200/2011-08-15_0525_petr_small.jpg" width="200" /></a>To co se děje vzápětí je zajímavou zkušeností:<br />
1.
Okamžitě budím podezřelou pozornost. Průvodce vysvětluje, že ženy se
tohoto "přátelského zápasu" neúčastní a také nesmí na kohouty sázet. Já
jsem ale evropská vyjímka, takže se můžu dívat.<br />
2. Kohouti se testují a každý, kdo má v plánu vsadit, si může kohouta osahat.<br />
3.
Kohoutům se nasazují ostré nože na nohy. Mám respekt nad zdejší kohoutí
oddaností a poddajností a hlavou mi běží vzpomínky na babiččina
kohouta, který mě proháněl mezi angreštovými keříky.<br />
4. Výběrčí
sázek obcházejí v kruhu přihlížející a snaží se od nich vyzískat co
nejvíce peněz. Minimální sázka je 50.000 rupií. Pohled přistane i na mé
maličkosti!<br />
5. Jelikož se nevybral dostatek peněz na protisázku na bílého kohouta, zápas se ruší a hledá se konkurence schopný cock.<br />
6. Osahávání a vázání nožíků se opakuje a tentokrát boj zachraňuje Andy, který přihazuje na dalšího bílého. Fight může začít.<br />
7.
....o asi minutu později....je po všem, lidi tak fandí, že kohoutům
zmenší "arénu" na dvoumetrový kruh a přes hlavy vidím kohouty jen jednou
a oba od krve....<br />
8. Ke zklamání všech, hlavně Andrease, je výsledkem remíza a všem se vrací sázky nazpět.<br />
9. Další dlouhé čekání na výběr vyvolených šampiónů vzdáváme a jedeme do duše celého Bali do města Ubud....<br />
...kde
asi hodinu hledáme ubytování. Nakonec se necháváme ulovit od jednoho z
naháněčů a smlouváme "evening price" (za dobu působení v Indonésii, jsme
se setkali i s honeymoon price, morning price, night price, early-bird
price...z toho vyplývá, že usmlouvat jde kdykoli kdekoli cokoli).Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-30213559947605555352011-08-14T22:01:00.000+02:002012-09-11T13:56:21.599+02:00Jsme „sulfurized“<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-uNzvueXxUk4/TmiRg5zExZI/AAAAAAAAN3Y/fUvO4Hn0cj4/s1600/2011-08-14_0447_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="115" src="http://1.bp.blogspot.com/-uNzvueXxUk4/TmiRg5zExZI/AAAAAAAAN3Y/fUvO4Hn0cj4/s200/2011-08-14_0447_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
Opět
vstáváme ve čtyři ráno a s ranním rozbřeskem přijíždíme do sopečné
oblasti Kavah Iljen. Pěšky stoupáme po prachové pěšině udupané místními
nosiči síry.<br />
Několik neutěšených fakt:<br />
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-DhUt8MM13X8/TmiRgQEQNKI/AAAAAAAAN3U/Mfvu9mPmpR4/s1600/2011-08-14_0469_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://3.bp.blogspot.com/-DhUt8MM13X8/TmiRgQEQNKI/AAAAAAAAN3U/Mfvu9mPmpR4/s200/2011-08-14_0469_petr_small.jpg" width="145" /></a>Fakt
1: Nosiči denně odnosí až 240 kg vytěžené síry ve dvou bambusových
koších. Nahoru a dolů po kluzké stezce jdou dvakrát až třikrát, tzn.
Jsou schopni unést až 80 kg síry. Kluci nejsou schopni naplněné koše ani
zdvihnout na ramena! <br />
Fakt 2: Za každé kilo síry vydělají zhruba 800rp = 1.60 Kč!<br />
Fakt 3: Následky tělesné jsou extrémní. Nosiči mají na ramenou zluštěnou odřenou kůži a z chůze nohy do písmene „O“<br />
Fakt
4: Rádi bychom si koupili ze síry odlitou želvičku nebo jiné zviřátko,
ale přes celní bychom to asi nedostali a navíc by se živočich rozpadl v
prach ještě dřív.<br />
Fakt 5: Řidiči vydělávájí za den zhruba 75000
rupií, což je tak polovina, kterou by ale řada evropanů vyměnila za tu
dřinu na slunci a plíce zanešené sulfurem.<br />
Fakt 6. Po několika hodinách strmého výšlapu na slunci jsme také „sulfurized“! <br />
<br />
Cesta
zpátky je zajímavá, auto se klepe po hrbolaté příkré cestě dolů, lítáme
na sedačkách nahoru a dolů, Andy si v klídku spí a my tři zbývající
nechápem:) Projíždíme kolem kávových plantáží a sadů "cloves". Tohle
slovo nám kluci němečtí vysvětlují tak, že si původně myslíme, že se
jedná o bobkový list. Až později zjišťujeme, že je to hřebíček. Kluci si
hlad zažehnávají lentilkami, které loví po celém autě. Jak jsem již
zmínila, auto dost drncá:) Zmiňujeme řidiči, že jsme hungry....zastavuje
ale až za půl hodiny u luxusnější restaurace....<br />
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-tZQjpVYpWHA/TmiSE1N_60I/AAAAAAAAN4Y/AlVGcj9mk8E/s1600/2011-08-14_0509_veru_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://1.bp.blogspot.com/-tZQjpVYpWHA/TmiSE1N_60I/AAAAAAAAN4Y/AlVGcj9mk8E/s200/2011-08-14_0509_veru_small.jpg" width="150" /></a>Lístky
na trajekt na Bali kupuju, aby mi je mohl o metr dál zase vzít další
zaměstnanec, ještě než vůbec popojdeme k lodi. Na vysněném Bali vylézáme
po pouhých 45 minutách. Opět jiným východem než máme, stejně jako při
nástupu do lodi a opět naše první cesta míří na autobusové nádraží, kde
se Andy pobaveně hádá s naháněčem o cenu, Peťa se snaží dopátrat férové
ceny od místních a já sedím a bavím se....Jak to tak vypadá autobus
pojede až bude prostě plný. Nakonec kluci výběrčímu peněz za jízdy platí
po 20.000 rupiích, turisti, co nastoupili jako poslední, asi 40.000
rupií a my dva s Peťou 15.000 rupií. Borec sice cosi remcá o tom, že je
to málo, ale Peťa si stojí za svým - a jde to:) Všichni jsou zřejmě
spokojení a kluci do sebe tlačí trs banánů. Řidič nás vysazuje v Medewi,
surfařském městečku, kde dobrá nálada pokračuje. Jdeme se projít na
jídlo, kde naše procházky většinou končí:), o hlavu se mi několikrát
otírá netopýr (říkáme mu pracovně "batman"). V hospůdce nad pivem
Bintang pozorujeme "superfly" - další přezdívka pro turbomušku, která
startuje jako tryskové letadlo. Aby těch zvířat nebylo málo, při
pozorování krav, válejících se poblíž, Marcela napadne věta z průvodce
"Lonely planet", která poukazuje na nedostatečnost mléka v Asii: "If you
want some milk into your coffee buy yourself a cow." ("Pokud chceš
trochu mléka do své kávy, kup si vlastní krávu"). Kluci ten večer zase
jedí jako otesánci, já dvakrát zvracím fruit mix a papaja shake. Jsem
ráda, že je to jen z přehřátí!Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-19682635965100654752011-08-13T22:01:00.000+02:002012-09-11T13:56:15.675+02:00Kikil aneb jak se blíže seznamujeme s Andreasem<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-dpc1X466UNY/TmiQbjuSA2I/AAAAAAAAN3M/PbmUCdcx5y0/s1600/2011-08-13_0317_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://4.bp.blogspot.com/-dpc1X466UNY/TmiQbjuSA2I/AAAAAAAAN3M/PbmUCdcx5y0/s200/2011-08-13_0317_petr_small.jpg" width="200" /></a></div>
Ve
3:30 ráno se zachumlaní v bundách a kapucích scházíme s čelovkami na
stanovišti jeepů, kteří několik desítek turistů odváží na vyhlídku. Ve
tmě svítí jen kolona aut, dýmá rozvířený prach a ohníčky místních
vesničanů, kteří za pár tisíc rupií nabízejí muly ke svezení. Většina
odmítá a v zástupu šplhá nahoru, kde opět skupinově pozoruje nádherný
východ slunce. My lezeme ještě o trochu výš, abychom si tu sopečnou
romantiku prožili soukromě. <br />
Zpátky do civilizace se opět vezeme
rozdrkotaným minibusem se skupinou evropanů a organizace prostého
nastoupení do auta se účastní asi 10 nepostradatelných místních, kteří
dokola hulákají, radí, navádějí a zastavují motorky, abychom se bezpečně
dostali přes asi 2 metry širokou pěšinu:)<br />
V Probolingu, kam za 2
hodiny dorážíme, chytáme hromadně autobus do Bondowosa (výchozí místo
pro poznání bizarní krajiny Kavah Iljen, kde se těží síra starým – podle
nás blbým – způsobem). <br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/--WEyk6TyKeU/TmiQYuNijKI/AAAAAAAAN28/aKolQDHoF4M/s1600/2011-08-13_0331_mobil_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="148" src="http://2.bp.blogspot.com/--WEyk6TyKeU/TmiQYuNijKI/AAAAAAAAN28/aKolQDHoF4M/s200/2011-08-13_0331_mobil_small.jpg" width="200" /></a>Seznamujeme
se s Marcelovým kamarádem Andreasem při obědu v místním bistru, kde si
Andy objednává pokrm s názvem „Kikil“. Na stole mu přistává jakási
polévka s čímsi neidentifikovatelným. Padají tipy, že to může být část
psa, kočky či nějakého opeřence. Konverzace se stává ještě zajímavější,
když se snažíme s větší přesností identifikovat o jakou část jde.
Všichni obdivujeme Andyho, když se po rozsudku, že to musí být řitní
otvor ještě s kostrčí, směle zakusuje do Kikila!:)<br />
Když nám
štamgast místní začátečnickou angličtinou vysvětluje, že: „His name is
Kikil“, neudržíme výprsk smíchu. Andy je zřejmě hodně potěšen, že se
jedná „jen“ o koleno Kikila, nikoliv o oblast sedací!<br />
Auto na
sulfurové Kavah Iljen na příští den objednáváme pro čtyři osoby u
místního organizátora, který je unešen z o půl metru vyššího Andrease a
nazývá ho Spidermanem.<br />
Jako vždy je třeba vše zapít vychlazeným
Bintangem, tentokrát u bazénu hotelu Palm. Tváří se jako luxusní, ale u
dveří pokoje nás vítá vypasený vyplašený šváb.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-46590851766524707552011-08-12T22:00:00.000+02:002012-09-11T13:56:08.478+02:00Mezi sopkami<a href="http://2.bp.blogspot.com/-E9ND5Su--l4/TmiQaX-2dbI/AAAAAAAAN3E/51kPbzTd_8k/s1600/2011-08-12_0224_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://2.bp.blogspot.com/-E9ND5Su--l4/TmiQaX-2dbI/AAAAAAAAN3E/51kPbzTd_8k/s200/2011-08-12_0224_petr_small.jpg" width="200" /></a><a href="http://3.bp.blogspot.com/-_9qaNoZ6gEM/TmiQa7UHdUI/AAAAAAAAN3I/at2ir1qaCLM/s1600/2011-08-12_0232_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://3.bp.blogspot.com/-_9qaNoZ6gEM/TmiQa7UHdUI/AAAAAAAAN3I/at2ir1qaCLM/s200/2011-08-12_0232_petr_small.jpg" width="109" /></a>Jestli
vám někdo řekne, že štěnice nemohou přežít vysoké teploty na rovníku,
je to asi jako, že blechy psí na člověka nejdou. Jsem doštípaná v
úhledných pěšinkách, tak jak to štěnice rozpoznatelně dokážou. Dostat se
na Jávě z bodu A do bodu B tentokrát na autobusák nebývá problém.
Zakrslý černý řidič zastavuje pomalu dopravu, abychom mohli přijít k
jeho minibusu. Nadsazená částka nás už snad ani nepřekvapuje, smlouváme
ji jako vždy dolů. Na autobusovém nádraží se schází milá skupinka
evropanů - Holanďané, Francouzi, my a jeden němec Marcel, se kterým
cestujeme ještě další týden. Vesnička Cemero Lawang je pokryta sopečným
všudypřítomným prachem a nahoře oblékáme poprvé mikiny. <br />
Jdeme s
Marcelem na výlet přes kráter sopky a po schodech nahoru až ke kouřícímu
průduchu Broma. Zvládáme to i s pískem mezi zuby i bez muly, kterou nám
během výstupu každý domorodec nabízí. Šátek nebo kapesník jako rouška
je nutností, prach zalézá doslova všude. Večer objednáváme skupinově
jeep na ranní východ slunce a náročný den zapíjíme pivem Bintang, po
kterém je Peťa tak opojený, že se chce účasnit šplhu o bambusu s
místními udatníky, kteří se o výhru této soutěže snaží snad hodinu:)Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-17794469487988809542011-08-11T21:59:00.000+02:002012-09-11T13:56:03.233+02:00Economy class aneb jízda vlakem s „místňáky“<a href="http://3.bp.blogspot.com/-pE2JUS6GfCs/TmiLcoY2PHI/AAAAAAAAN2s/JBOfGzpiziM/s1600/2011-08-11_0201_mobil_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="http://3.bp.blogspot.com/-pE2JUS6GfCs/TmiLcoY2PHI/AAAAAAAAN2s/JBOfGzpiziM/s200/2011-08-11_0201_mobil_small.jpg" width="200" /></a>Od rána od 9:15 do 18:15 sedíme ve vlaku a jestli to někomu může připadat příliš nudné, níže malá kulturní ochutnávka.<br />
1. Vlak není klimatizovaný! Potíme se tedy...víte kde všude...<br />
2. Jsme jediní bílí pasažéři, tudíž zvědavé pohledy cestujících jsou nepřetržité.<br />
3.
Ve vlaku to místy vypadá jako na tržišti, na koncertě a v cirkusu
dohromady. Prodejců je několik desítek a je možné zakoupit hřebeny,
vařečky, leporela, kuřata, rýži v banánových listech, krabí brambůrky,
nápoje v igelitových sáčcích s brčkem, větvičky s burskými oříšky...<br />
Několikrát
nám na sedačku přistanou noviny (nevadí, že neumíme indonésky, nemá
cenu vysvětlovat, tiše kooperujeme). Občas někdo zamete celý vagón nebo
rozpráší vonný sprej u každé sedačky a pak s pytlíkem od chipsů vybírá
poplatek. Za celou cestu slyšíme hrát početné zastoupení místních
muzikantů a vybírání drobných za dvě minuty poslechu se opakuje znovu.<br />
4.
Přisedává si k nám mladá muslimka Ishma a ptá se kam jedeme a že její
přítel Unk by nám mohl poradit. Vytahuju mapy a průvodce a už se k nám
stěhuje i Unk. Procvičujeme angličtinu po zbytek cesty a dovolujeme si
se svolením hladovějícího Unka jíst a probírat oslavu Vánoc a konzumaci
vína! A to vše ve jménu Aláha!!!<br />
<br />
V Probolingu, kam po
setmění dorážíme, jsme exotickým vyrušením. Všichni si na nás ukazují,
troubí a děti na nás ve tmě volají:"Good morning". Mladíka v hotelu se
ptám, ať nám na mapě ukáže autobusové nádraží a v kolik, že to ráno
jede. Chvíli zmateně krouží prstem po mapě, pak ho kdesi ustálí a
vypadne z něj "přesvědčivá" věta:"Maybe, maybe seven, maybe." Napadá mě
taky jedna:"Maybe never."Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-70599943433993463032011-08-10T21:58:00.000+02:002012-09-11T13:55:58.283+02:00Postřehy z Yogyakarty<a href="http://1.bp.blogspot.com/-t2RQSq7hCyY/TmiLecW1BNI/AAAAAAAAN24/WaTqtRU6zNA/s1600/2011-08-10_0197_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="127" src="http://1.bp.blogspot.com/-t2RQSq7hCyY/TmiLecW1BNI/AAAAAAAAN24/WaTqtRU6zNA/s200/2011-08-10_0197_petr_small.jpg" width="200" /></a>Sultánův
palác – Kraton – nás příliš neohromuje a sami se nabízíme rikšovi k
odvozu na místní tržiště. Samozřejmě smlouváme jízdné na půlku. Slepnu z
batiky, hluchnu z neustálého švitoření a blednu ze zápachu tlejícího
masa. Alespoň pro mě se kazícího. Místní vesele nakupují a pak ho s
láskou připravují turistům k obědu. <br />
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-N2uGbS0Q5u0/TmiLdzbp2ZI/AAAAAAAAN20/P3yHEdPZ-pU/s1600/2011-08-10_0150_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="143" src="http://1.bp.blogspot.com/-N2uGbS0Q5u0/TmiLdzbp2ZI/AAAAAAAAN20/P3yHEdPZ-pU/s200/2011-08-10_0150_petr_small.jpg" width="200" /></a>Se
skupinkou francouzů, které náš řidič vyzvedává u luxusního hotelu,
jedeme na prohlídku dalšího templu – Boroboduru. Vstupné pro místní =
7.000rp (14 Kč), vstupné pro bílé tváře s turistickou přirážkou =
127.000rp (260 Kč). Jako bonus k tomu malá petka vody batikovaný sarong
(šátek) kolem pasu, který musíme ale na konci vrátit.<br />
Okolní
otravní prodejci jsou jako mouchy. Odmítáme pohledy, píšťalky, sošky
Budhů a čínské slamáky a posloucháme průvodcovy pohádky o reliéfech
chrámu.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-288701908553174742011-08-09T21:58:00.000+02:002012-09-11T13:55:49.479+02:00Příliš mnoho pohledůDruhý
den ráno nám budík důrazně připomíná, že časový posun neoblafnem. K
snídani si dávám ledový mango shake a před bistrem se ke mně přibližuje
asiat s rentgenujícím pohledem, úsměvem od ucha k uchu a pokřikem:
"Haleluja! Haleluja! Where are you from? What´s your name?" Odpovídám
"Čeko" a suverénně kráčím do metra s lahodným nápojem. Zastavuje mě
kontrolor bezpečnosti zavazadel s dalším důrazným rentgenujícím
pohledem, tentokrát méně příjemným. Hrozí mi pokuta za konzumaci shaku v
metru! Snažím se brčkem rychle vysát zbytek obsahu tekutiny v kelímku,
ale týpek v uniformě o dvě hlavy menší než já, zjevně není spokojen a
ukazuje poplašeně na bezpečností kamery nad našimi hlavami. Procházím
tedy turniketem zpátky před vchod do metra, řádně a zákonně dokončuji
pitný režim a vracím se za Peťou, který pobaveně čeká uvnitř. Pro
jistotu už ani nežvýkám:)
<br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-hlji52sZxqc/TmiLdBjYiEI/AAAAAAAAN2w/LtahpSsEaiU/s1600/2011-08-09_0101_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://2.bp.blogspot.com/-hlji52sZxqc/TmiLdBjYiEI/AAAAAAAAN2w/LtahpSsEaiU/s200/2011-08-09_0101_petr_small.jpg" width="137" /></a>Za
dvě hodinky přistáváme na letišti v Yogyakartě, vyřizujeme si víza a
trénujeme odmítací manévry na prvních naháněčích před letištěm. Peťa
zjišťuje, že provezl kapesní nožík na palubě letadla. Po troše bloudění
nalézáme minibudku - čekárnu - na místní autobus do centra a s místními
nedočkavě přešlapujeme a následně se snažíme o co největší kompresi.
Rvanice je velká, ti co vystupují to málem přes tlak nestihnou. I přes
klimatizaci je v "bemu" (název všeho co jede a je to pro místní:)
solidně dusno, a proto se sesouvám na baťoh dříve, než to se mnou sesune
o zem. V sedě se opírám o spící muslimskou babičku. Ubytování nacházíme
v baťůžkářské oblasti v centru. Odvážně zahajuji jídelníček kuřecím
salátem s curry dresinkem a pro klid žaludku i nervů vše zapíjím
slivovicí.<br />
Před západem slunce si stíháme asijské MHD zopakovat a
jedeme za město na prohlídku chrámu Prambananu. Za celý den se s námi
baví asi stovka Indonésanů, pokřikujíc, kde se dá najíst, napít, vyspat,
zakoupit zaručeně nejlepší batiku, které je Yogya plná. Na cestě zpět
nás doprovází Aláhovi stoupenci a jejich modlící pokřiky a zpěvy, které
se z mešit rozléhají ampliony široko daleko. Zapadá slunce a je čas se
po celodenním ramadánovém hladovění nasytit.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-56092250270693368952011-08-07T21:57:00.000+02:002012-09-11T13:55:42.939+02:00Asijská aklimatizace<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-VrlNdCj-GI4/TmiJxpdytAI/AAAAAAAAN2Y/iMN4WraSB54/s1600/2011-08-08_0062_petr_small.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://4.bp.blogspot.com/-VrlNdCj-GI4/TmiJxpdytAI/AAAAAAAAN2Y/iMN4WraSB54/s200/2011-08-08_0062_petr_small.jpg" width="133" /></a></div>
Naši
třítýdenní cestu po Indonésii zahajujeme v Singapuru, kde mi na
imigračním pán přeje: "Happy birthday". Plánovaná časová aklimatizace
zcela nevychází. V pronajatém pokoji totiž není okno, takže se
"přirozeně" probíráme v jednu hodinu odpoledne singapurského času.
Peťovi se první noc zdá, že ho honí němečtí policisté a utíká na lyžích a
že v cizině přijal telefonní hovor za 800 Kč! Mně se první noc zdá, že
nevím, kde spím a taky, že se snažím vybloudit z jakéhosi tržiště.<br />
Uvědomění,
že jsme v Asii přichází záhy. Recepční je přihřátý mladík s rezavým
přelivem, sprcha je děsivá místnost s rezavou židličkou (myji se pro
všechny případy v botech). V indické čtvrti se Peťa diví, že konzumuje
oběd pravou rukou dle pravidel a vedle jí Indi, černí jako bota,
příborem. Je takové vedro a vlhko, že se nestačíme odpařovat. Vyhazuji
pojistky v celé ubytovně a večer nemůžu usnout, tak místo ovcí
přepočítávám indonéské rupie na české koruny.Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-83011499866114743952010-10-11T13:58:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.970+02:0010. Olympic NP a Vancouver Island...<span style="font-size: small;">Na články už není moc času a chuti proto přidám jenom odkaz na fotky z posledních dvou cestování.</span><br /><span style="font-size: small;"><a href="http://picasaweb.google.com/filaja/OlympicaVancouverIsland#">Fotky Olympic a Vancouver Island zde</a> </span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-57772130555583740122010-10-10T13:55:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.966+02:009. NP Canady podruhé...<span style="font-size: small;">Na články už není moc času a chuti proto přidám jenom odkaz na fotky z posledních dvou cestování.</span><br /><span style="font-size: small;"><a href="http://picasaweb.google.com/filaja/NPCanady2#">Fotky NP Canady 2 zde</a> </span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-85901596147522317222010-09-20T09:29:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.975+02:008. Odjezd...<span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">Ahoj, dneska je naše poslední noc ve Whistleru :(. Nejradši by jsme tady zůstali. Vyrážíme na poslední dvoutýdenní výlet podívat se znova do Banffu a Jasperu jak to tam vypadá když nejsou zamrzlé jezera a potom na Victoria Island a pokud bude čas tak ještě na skok do USA do Olympic NP. Náš zelený Voyager jsme úspěšně prodali a místo něho koupili bílý ford taurus a doufáme že nám těch 14 dní vydrží. Jedeme už jenom ve třech s Martinem protože Ivo s Evou se vydali cestovat na východ Kanady a USA. Do článku č.3 jsem doplnil fotky z posledních výletů, které jsme ještě stihli. A jak to tak vypadá tak fotky a články z posledního cestování přidáme až z čech. Kdyby nás chtěl někdo přivítat chlebem a solí tak má příležitost 8.10.2010 v 18:00, letiště Mnichov, terminál 1, gate British Airways :))))</span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-47191549995515369502010-09-10T21:53:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.957+02:007. Pečení není mučení...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb15lEK7RI/AAAAAAAAM8E/NbLafd0EIRQ/s1600/IMG_0026_mensi.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://1.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb15lEK7RI/AAAAAAAAM8E/NbLafd0EIRQ/s200/IMG_0026_mensi.jpg" width="200" /></a></div><span style="font-size: small;">Práce v pekárně pro Paulu a Marka se zalíbila i mě, takže každý víkend pomáhám vykouzlit a “vyshapovat” (vytvarovat) stovky bochníků chleba, sladké mandlové croissanty, připravit těsta na výrobu cookies, muffinků a koláčů a vyrobit všemožné polevy a krémy. Petr má na starost vážení a mixování směsí na chleba a někdy závěrečné pečení. <br />Zbytky z trhů si následující dny vždycky rozebereme se souhlasem majitelů domů, často se jimi přejíme už v průběhu pracovního procesu. To nemluvím o věčném uzobávání ořechů, rozinek, čokolády, kokosu a dalších voňavých chutných přísad:)<br />Poslední srpnový úterní večer se nás, asi 15 zaměstnanců, sešlo v pekárně u velké dřevěné pracovní plochy s připravenými ingrediencemi na pizzu dle vlastní chuti a oslavovali jsme úspěšnou letní sézónu, která ještě pokračuje do začátku října. Bohužel už bez nás. Na konci vlastnoručně vyrobené večeře jsme na zeď pekárny napsali fixou pár vět a už teď víme, že nám vůně pekárny a patlání chleba bude hodně chybět, stejně jako fajn atmosféra, kterou Paula s Markem umí navodit...</span><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb1_RYFnSI/AAAAAAAAM8M/GeG0svvC4Rk/s1600/IMG_0033_mensi.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="148" src="http://3.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb1_RYFnSI/AAAAAAAAM8M/GeG0svvC4Rk/s200/IMG_0033_mensi.jpg" width="200" /></a><a href="http://1.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb2GWZzPJI/AAAAAAAAM8U/g5rzmeynQs8/s1600/IMG_0039_mensi.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="123" src="http://1.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb2GWZzPJI/AAAAAAAAM8U/g5rzmeynQs8/s200/IMG_0039_mensi.jpg" width="200" /></a></div><a href="http://2.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb2MfK0IcI/AAAAAAAAM8c/beEjbX_aMcM/s1600/IMG_0052_mensi.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://2.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TJb2MfK0IcI/AAAAAAAAM8c/beEjbX_aMcM/s200/IMG_0052_mensi.jpg" width="159" /></a><span style="font-size: small;"> </span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-50605065428235368742010-09-06T21:44:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.961+02:006. Naše léto je letos “nice” ale “short”...<span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">24. května pět měsíců od Vánoc nám sněží v Utahu v Bryce Canyonu, sníh nedá pokoj ani v Grand Tetonu a v Yellowstonu, v Anacondě pomalu mrzne a to už máme začátek června. Zbytek června ve Whistleru je chladný a prší. 1. července napadne naposledy 5cm prašanu a Peťa si ho náležitě užije, protože od půlky června pracuje jako lifťák a do 25. července si o pauzách vesele lyžuje na ledovci a domů chodí se spáleným obličejem od sluníčka:)</span><br /><span style="font-size: small;">V 1820 metrech nad mořem v okolí “mé” restaurace začíná odtávat sníh a medvědi se krmí trávou čím dál výš. Srpnové teploty jsou tropické a lidi se opalují u jezer. 31. srpna padá u Roundhousu první sníh s deštěm. Zákazníků je málo a tak obsuhujeme sami sebe (zaměstnance) a hrstku otrlých asiatů a vegetariánských pakistánců. </span><br /><span style="font-size: small;">Září? Teploty ve vesnici jednou kolem 20 jindy jen 13, nahoře už pomalu mrzne, začínají mlhy a často prší a sem tam sněží. Medvědi se chodí ohřát do Roundhousu a hodují ne sladkostech a melounu, asi aby je chladno nedonutilo předčasně hibernovat. Na jeden výjezd jsem už dokonce oblékla zimní bundu, což u mě zase není nic tak neobvyklého:) </span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-31295740720150930202010-09-01T21:23:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.955+02:005. Stěhování zpátky na “staff housing”...<span style="font-size: small;">To, že stěhování z nejvyššího patra našeho letního prosluněného apartmánu bude smutné a náročné, jsme věděli, ale že nás čeká alkoholové doupě v přízemí, které jsem pro lepší představu nazvala kobkou, byl ze začátku šok.<br /> Kuchyňská linka byla zavalená špinavým nádobím, skříňky pocákané omáčkami všech druhů, mikrovlnka též, koše přetékaly odpadky, v ledničce se vesele dařilo plísni, místo stolku sloužil pivní sud a přepravka. Tolik plechovek a prázdných lahví od piva jsem viděla jen ve Svěrákových vratných láhvích. Abychom si mohli namazat alespoň chleba a dojít si na záchod, radikálně jsem alespoň vydrhla to základní. Postarší týpek byl na začátku září naštěstí v procesu stěhování se jinam. Po třech dnech si zdárně zabalil a zbyl po něm jen odér a snowboardová bota, kterou za tkaničku zavěšujeme na kliku od dveří, aby se další dva z nás dostali bez otevírací karty “domů”. Máme totiž jenom jednu a já s Martinem tady “jako” nebydlíme:)</span><br /><br /><span style="font-size: small;">Pro ilustraci malé porovnání :) </span><br /><span style="font-size: small;">Kuchyně </span><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGBDK90pI/AAAAAAAAM5Q/saR64t6jqBk/s1600/kuchyne.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="233" src="http://2.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGBDK90pI/AAAAAAAAM5Q/saR64t6jqBk/s1600/kuchyne.jpg" width="670" /></a></div><span style="font-size: small;"><br /></span><br /><span style="font-size: small;">Obyvák</span><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGSqv0xJI/AAAAAAAAM5Y/VmvEH8pguzg/s1600/obyvak.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="233" src="http://3.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGSqv0xJI/AAAAAAAAM5Y/VmvEH8pguzg/s1600/obyvak.jpg" width="670" /></a></div><span style="font-size: small;"><br /></span><br /><span style="font-size: small;">Ložnice</span><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGaJE9z7I/AAAAAAAAM5g/ciTO6893gDo/s1600/loznice.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="473" src="http://2.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGaJE9z7I/AAAAAAAAM5g/ciTO6893gDo/s1600/loznice.jpg" width="670" /></a></div><span style="font-size: small;"><br /></span><br /><span style="font-size: small;">Vířivka :)))</span><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGiIgu8oI/AAAAAAAAM5o/Lzg9B6gh0ac/s1600/virivka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="344" src="http://3.bp.blogspot.com/_Tkm3y0M8238/TIqGiIgu8oI/AAAAAAAAM5o/Lzg9B6gh0ac/s1600/virivka.jpg" width="700" /></a></div><span style="font-size: small;"><br /></span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2030056817058862637.post-83771748012257533542010-08-29T21:21:00.000+02:002012-07-11T21:43:10.973+02:004. Počešťování anglických výrazů...<span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">Protože už jsme v Kanadě nějaký ten pátek, z neustálé česko-anglické konverzace se nám anglická slovíčka počeštila, takže se jimi běžně dorozumíváme. Problém nastane, až se vrátíme do Čech a budeme se zadrhávat při některých slovních obratech:) <br />Např. Slovo túra již nepoužíváme, jedině “hike” a “hikování”<br />“Bussy” (dle slovníku příliš zaměstnaný, ručný, činný...) se stalo téměř slovním návykem a zjistili jsme, že v češtině se ani nedá správně popsat. S tímto přídavným jménem jsme si vystačili při každém popisu našeho pracovního dne.<br />Výřivce neřekneme jinak než “hot tub”, posilovně “gym”, nádobě “insert”, kolu “bike”, vlekařům “lifties”, ubytovně zaměstnanců “staff housing” atd...<br />Ti rozmluvenější už zahrnuli do svého českého slovníku i medvěda. Když nám před autem jeden přebíhal silnici, Ivoš zařval “Bacha bear!!!”</span>Petrhttp://www.blogger.com/profile/03166751175224696244noreply@blogger.com0