Brzy
ráno Lovinu opouštíme a soudíme, že nám chybět nebude. Ani východ
slunce v šest hodin není z pláže vidět, protože je otočená na západ. Do
Ubudu se nějak nemůžeme trefit, GPS má hravou náladu a vede nás do
slepých uliček. V jedné je to málem o zrcátka! Myslím, že si všichni
vydechneme, když auto vracíme bez šrámu a nemáme na kontě žádnou
sraženou motorku ani přejetou slípku. Ubud praská pod náporem místních a
turistů. Ve dvě odpoledne jsou všichni seřazeni kolem hlavní ulice,
kudy průvod asi sta indonésanů střídavě pouští, zvedá a poponáší
obrovskou kýčovitou sochu býka, na kterém sedí vypasený mnich. Další na
podstavci diktují strategii zdvihu, což se jim občas nepovede a socha i s
mnichy zahučí k zemi. Do toho ulicí prochází bubeníci, prodejci všeho
možného od burských oříšků přes sarongy (barevné přehozy, které má za
chvíli kolem pasu celý Ubud i Andreas, který si usmlouvával cenu asi půl
hodiny). Celá ceremonie nějak dlouho trvá a v tom vedru je to na úpal. Když po několik hodinách hlemýždího přemisťování býk stojí na místě kremace, čekáme pro změnu na zapálení celého objektu i s královnou uvnitř jeho těla.
Andy s Marcelem už to nevydrží hlady a jdou na chicken teriyaki. Po jejich odchodu býka slavnostně zapalují a my jim rádi věnujeme kremační fotografie:) Smrt královny kolektivně zajídáme druhou večeří a zapíjíme slivovičkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat