12. Peťova práce pod mým drobnohledem...

Protože tohle je náš společný blog, nemůžu vynechat hlavního tvůrce fotografické a jiné designové úpravy těchto stránek. Jak už zaznělo v jednom z předchozích článků, Petr se v rentalu (půjčovně) rapidně zdokonaluje v anglických přízvucích díky svým kolegům z různých světadílů (Nový Zéland, Austrálie, JAR, Anglie). Přibylo pár nových kousků plus jeden další Čech, který znemožňuje rychlejší progresi mluveného slova:)
Každý den Peťovi závidím, že seběhne jenom kousek sjezdovky, sejde po schodech ve velké budově a je v práci, zatímco já musím postupně umrzat na vleku:(...:) Za ty týdny, co tu trávíme, se z něj stává dokonalý seřizovač lyží a protože jsem ho několikrát viděla v akci, lidi nemůžou narazit na nikoho příjemnějšího a ochotnějšího v celém Whistleru. (Doufám, že mi to graficky nepoupraví:) Lidi jsou ale různí, a tak si každý si projde občas situací, kdy by někoho vyhodil, neobsloužil, neusmál se nebo se naopak zasmál moc nad blbostí některých jedinců...
Například jedna paní, říkejme jí „snobka“, si po vypůjčení lyží horlivě nárokovala úschovu svých věcí a to zadarmo, a když jí Peťa vysvětloval, že to tu není standartní a že má použít schránku za 8 dolarů, hystericky prohlásila, že se jí to po celém světě ještě nestalo, že je to vrchol (na ten si asi ten den nevyjela:). Roztrhala smluvní papíry k vypůjčení lyží a odkráčela! To bylo o té části „zasmát se nad blbostí některých jedinců“:)
K psychicky napnutější situaci dochází taky denně u malých dětí, které se při zkoušení lyžařských bot zabendí a i přes všechny donucovací metody rodičů nehodlají do boty vlézt, natož říct, jestli jim sedí nebo ne. To potom tráví Peťa nekonečným přesvědčováním, že ta bota je akorát a že větší bota, do které by se líp lezlo, je potenciálně nebezpečná při sjezdu.
Aby toho nebylo málo, najdou se i tací jedinci, co ví všechno, jako „náš“ kofila v kuchyni, a radí rentalistům co a jak, a že jsou dost zkušení lyžaři, a že chtějí ty a ty lyže a tu a tu délku a že by si to nejradši seřídili sami a že očekávají nejvyšší standart...
Jiná sorta lidí vnímá akt půjčování lyží a snowboardů jako ryze otrokářskou práci, kterou vykonají rentalisté od výběru náčiní po obouvání a zavazování bot. Takový jedinec si jen sedí, zaměstnanci okolo něj běhají, a on jen „tlačí“!, „netlačí“!, „chci širší, větší,menší, míň odřenější botu“ a když je nespokojený, dá to náležitě vědět svým zkřiveným obličejem...
Další raritkou jsou národnosti, jako třeba Čecho-kanaďanka původem z Brna, která při pohledu na Peťovu jmenovku, dolovala z paměti slova jako ahoj a jak se máš...po těch letech už s kanadkým přízvukem. Nebo rodinka Kuvajťanů, co si helmu zkoušeli, aniž by sundali šátky!