čtvrtek 6. května 2010

Náš nejdelší „hike“...

Dnešní výlet v sedmi s Kubou a Ladou je na sedm hodin a má téměř sedm plus sedm plus sedm minus dva kilometrů, takže 19:) Jezero „Ohara Lake“ je zasněžené (jaké překvápko:), ale krásu místa dokonale dokreslují vrcholky hor kolem dokola.
Hlad je po návratu k autu neúprosný, a tak vaříme rychlé špagety v kempu, kde se v tomhle období nesmí postavit ani stan. Prý z důvodu bezpečnosti lidí a medvědů. Následnou kávu na benzínce mi pumpař neúčtuje. Asi protože jsem si k ní přikoupila dvoje čínské nudle:)
Zabíjíme čas v okolí, protože na výlet už prostor není a na spánek zatím taky ne. Popojíždíme tedy na veřejné záchodky na spáchání nutné hygieny a ve zdejším bistru narážíme na Honzu z Vimperka! Svět je malý a ještě menší.
V autě pak Michal předčítá průvodce, kde nás obzvlášť zaujme jedna věta: „V kempu (tom a tom) je zavřeno v listopadu a v úterý od října do dubna:)
Protože čas spánku se pomalu blíží, začínáme hledat místo k zalehnutí a zjišťujeme, že všechny kempy a odpočívadla jsou zavřená. Kromě kempu, kde jsme před pár hodinami vařili a kde je zákaz stanování kvůli mlsným medvědům. Není ale jiné volby a tak riskujeme medvědy, zároveň i nepovolené stanování a nic neplatíme, protože v noci už není komu. V autě spíme tentokrát ve třech. Silva, já a Martin v nehřejícím levném spacáku z Walmartu. Martin ráno hlásí, že spal poprvé se dvěmi holkami najednou:)

Žádné komentáře:

Okomentovat