úterý 10. července 2012

Postřehy ze skandinávie….

Nápad zajet se podívat na začátku léta na sever se pro teplomila, jako jsem já, záhy nejeví jako špatný, protože v Čechách teploty převyšují třicítku.
Možná proto do zásob s jistotou nadcházející konzumace přibaluju ledovou kávu, radlery, lemony, grepy a další nízkoalkoholické pivní novinky. Pod Peťovým tlakem, že u seveřanů je všechno předražené, se marně bráním křečkování konzerv, rybiček, tuňáků a instant těstovin z Lidlu.

V Dánsku už začínám chápat, že i v Evropě může člověk zažít americko-kanadské vzdálenosti a na severu za polárním kruhem svoji jistotu utvrzuju. Najetých 8,500 km to pak koneckonců potvrzuje a to jsme zdaleka nedojeli do nejsevernějšího Nordkappu!!!

Zpočátku prší, vyčkáváme ve frontě a na samotné hranici s Norskem zajíždíme na celní prohlídku do krytého hangáru. Norák, jak ho Peťa nazve, je dost důsledný a vyptává se na kemp, ve kterém budeme nocovat. Nemáme tucha, ale to, že nejspíš zaparkujeme na odpočívadle někde u dálnice radši dál nerozvádíme. Otvíráme Norákovi na povel jednu z Mattonek a nabízíme ochutnávku, aby se přesvědčil nejen čichově, ale i chuťově, že nepašujeme v petkách vodku. Degustaci s překvapivou důvěrou odmítá. Následně už taky vylézám z auta, abych mohla Noráckého celníka mezi řečí pobavit, tím, že jak dlouho se v jeho domovině zdržíme, záleží i na počasí, které se mi opravdu nelíbí. Jemu asi permanentní lijáky nevadí, protože se usmívá. Pak cosi zamumlá do vysílačky, ukončuje kontrolovací proceduru a vpouští nás na detailnější průzkum země.
Fronta aut mezitím zmizela, takže ho podezříváme, že si musel udělat čárku za nějaké mimonorské auto a ostatní pak pustil.

Zážitky z Norska a Švédska bych shrnula na „NIKDY JSEM ...“

Nikdy jsem neviděla fjord, ne stovky fjordů a nepřipadala si tolikrát jako Frodo Pytlík! (Peťa už jednu norskou cestovní etapu dřív absolvoval)...
Nikdy jsem neviděla co deset minut vodopád, jezero nebo aspoň tunel. Frekvence našich hlasitých výkřiků nadšení se tak logicky snižovala až na věty typu:“Hele, zase vodopád“:)
Nikdy jsem nenavštívila tolik dřevěných kostelů...
Nikdy jsem nespala za polárním kruhem za úplného světla...dokonce bez připravených klapek na oči...
Nikdy jsem neviděla čistější odpočívadla a tak předražené kempy...
Nikdy jsem neviděla tolik běžců v dešti a tolik otužilců v žabkách při teplotách, při kterých se u nás nesundává ani mikina!
Nikdy jsem se nenaučila aspoň tři základní norské fráze, jen dobrý den = god dak, co nevím, jak se čte, tudíž zůstalo nepoužito...
Nikdy jsem se nenaučila aspoň tři švédské fráze, jen dobrý den = hej, co se čte jako haj...co jsem používala frekventovaně a pak přešla do angličtiny, když oni na mě po pozdravu švédsky...
Nikdy jsem neviděla komára se sosákem délky jeho nohy, který absolutně nerespektuje kvalitní repelent!!! Muchničky byly v nahánění snad ještě otravnější a důraznější. Nejvíc se to nehodilo při jídle, se kterým jsme museli zalézat do auta...
Nikdy jsem tak nerentgenovala křoví podél cest, abych zahlídla soba nebo losa...Nakonec „překáželi“ přímo uprostřed silnice ve Švédsku...
Nikdy jsem nebyla v první Ikee na světě a neočekávala ji v takové vesnici:)
Firmu založil Ingvar Kamprad ve svých sedmnácti letech za finanční dar, který obdržel od svého otce za úspěšné ukončení studií. Zpočátku IKEA prodávala tužky a pera, peněženky, rámečky na obrázky, hodinky, klenoty, nylonové punčochy apod., tedy levné zboží, které bylo možno dobře prodat.
Název IKEA tvoří iniciály zakladatele Ingvar Kamprada a první písmena slov Elmtaryd a Agunnaryd, farmy a vesnice, kde vyrůstal.
Nikdy jsem na zahradách neviděla tolik dětských trampolín…a tolik dětí dělajících na nich salta…
Nikdy jsem nepředpokládala, že Stockholm bude tak nádherný a Oslo tak pooslené. Dokonce ani veřejné záchodky s bankomatem jsme nenašli!:)
Nikdy jsem neřídila po dálnici tak dlouho v kuse s tím, že by mě nikdo nepředjel...a když se to povedlo, bylo to Volvo...
Nikdy jsem se tak netěšila na konzervy z Lidlu jako po norských výšlapech...
Nikdy jsem asi neviděla dražší základní potraviny než u seveřanů...a nikdy jsem na ně neměla větší chuť...
Nikdy jsem taky neměla větší chuť spát zase jednou při tmě...na úplném severu bych se spokojila i s šerem...
Nikdy se mi nechtělo tolik někam vrátit jako do Norska...

Po příjezdu do naší malé rodné země nás přivítalo snad 40 stupňů, zašli jsme na nedobrý oběd, koupili si (v Lidlu pochopitelně) dobrou coca-colu, zavařili sedmi cykly praní skoro pračku a ulehli na palety (naše ručně vyráběná obýváková sedačka:) sice s pokročilým stádiem rýmy a bolestí v krku, ale nadšení z naší expedice....

Zážitky byly opět celoživotní:)
V + P