úterý 23. března 2010

31. Paralympiáda ≥ olympiáda...


Matematickým symbolem vyjadřuji, že se mi paralympiáda líbila minimálně stejně, nejspíš ještě víc. Ochranky ubylo a náš VIP stan byl přeplněný diváky, kteří ani nevylézali na tribuny, ale židle si vyrovnali do řady těsně za skleněnou stranu stanu. Od rána do odpoledne bylo na tácy co doplňovat, protože pořád neměli dost a na některá jídla se čekala i fronta!!! To nemluvím o davovém přejídání se cookies a mini-čoko-tyčinek, které jsem samozřejmě „kradla“ i domů:) Místo osmi lidí najatých na olympiádu, nás tentokrát běhalo po stanu pět, včetně manažerky Vereny, a času na sledování závodů bylo míň. Zato obdivu víc! Dala bych medaili úplně každému ať už sedícímu, stojícímu nebo závodníkům se zbytkovým viděním, kterým oční lékař po dojezdu kontroloval, jestli si svoji nevidomost nevymýšlí! A ze známých osobností? Bratr prince Charlese, který jakoby mu z oka vypadl:)
Na provizorním baru jsem tentokrát trávila času míň, ale víno z kelímku na kafe jsem nenápadně popíjela víc:) Závěrečný den jsme ještě po závodech vyklízeli stan a „zbytky“, jako například plechovku piva, sladkosti, dvě láhve vína a podobné pochutiny podléhající zkáze:) jsme si házeli do baťohů jakoby nic. Po 11 pracovních hodinách v poslední den jsme si ale samozřejmě všechno zasloužili.
Jídla jsem nosila tolik, že jsme na pokoji během paralympiády uspořádali dva super rauty a spoustu menších a doufáme, že se všichni kvalitně najedli a přibrali nějaké to kilo jako my s Peťou:)
A co nového ve vesničce? Jen to, že Peťa domů dovezl oblečení a drobnosti v hodnotě asi 1000 dolarů (neukradl, ale dostal :). Vůbec netušíme, jak to dopravíme domů:)

PS: jestli se chcete pobavit koukněte nahoře do nového menu videogalerie

pátek 5. března 2010

30. Nejlepší souvenir shop olympiády...

...je v olympijské vesničce, kde pracuje Peťa. Práce není náročná a spočívá v neustálém doplňování zboží (hlavně červených pletených rukavic s vyšitými olympijskými kruhy, které se staly hitem pro olympiádu a stojí jen 10 dolarů, což je ve srovnání s cenami ostatního oblečení pakatel!). Další Petrovou pracovní náplní je posílání pohledů s razítkem olympijské vesničky z jejich vlastní minipošty, povídání si se sportovci z nejrůznějších zemí (+ případné focení se s nimi), překládání jazyků „východně od německa“ (přiděleno manažerem :) do angličtiny...také sbírání podpisů na vyvěšené plakáty jednotlivých sportů a hádání se se supervisorem Jeremym o tom, odkud se dováží ropa do USA :)
Do olympijské vesnice se jen tak někdo nedostane, všechno je hlídané, šanci „vidět a zažít“ mají dobrovolníci, pracovníci, doprovod sportovců a samozřejmě atleti sami. Bydlí v menších patrových domcích prodaných veřejnosti, která se může nastěhovat už po skončení paralympiády...k dispozici mají bazén, tělocvičnu, výběr z několika druhů kuchyně. Dokonce i Mc Donald tam zakomponovali:)
Poslední dny si dobrovolníci se zaměstnanci krátí dlouhé chvíle hraním hokeje před bílými stany. Branky jsou provizorně kartonové a umístěné mezi stožáry, na kterých visí vlajky jednotlivých zemí:) Při konečném 50% výprodeji Pěta několik hodin obsluhoval nadržené zaměstnance, kterým jen svítily oči nad slevami. Naváží se nové, tentokrát paralympijské zboží, takže Petr bez jakékoli pauzy pokračuje v práci ve vesničce a těší se na další zážitky:)