10. Olympic NP a Vancouver Island...

Na články už není moc času a chuti proto přidám jenom odkaz na fotky z posledních dvou cestování.
Fotky Olympic a Vancouver Island zde 

9. NP Canady podruhé...

Na články už není moc času a chuti proto přidám jenom odkaz na fotky z posledních dvou cestování.
Fotky NP Canady 2 zde 

8. Odjezd...

Ahoj, dneska je naše poslední noc ve Whistleru :(. Nejradši by jsme tady zůstali. Vyrážíme na poslední dvoutýdenní výlet podívat se znova do Banffu a Jasperu jak to tam vypadá když nejsou zamrzlé jezera a potom na Victoria Island a pokud bude čas tak ještě na skok do USA do Olympic NP. Náš zelený Voyager jsme úspěšně prodali a místo něho koupili bílý ford taurus a doufáme že nám těch 14 dní vydrží. Jedeme už jenom ve třech s Martinem protože Ivo s Evou se vydali cestovat na východ Kanady a USA. Do článku č.3 jsem doplnil fotky z posledních výletů, které jsme ještě stihli. A jak to tak vypadá tak fotky a články z posledního cestování přidáme až z čech. Kdyby nás chtěl někdo přivítat chlebem a solí tak má příležitost 8.10.2010 v 18:00, letiště Mnichov, terminál 1, gate British Airways :))))

7. Pečení není mučení...

Práce v pekárně pro Paulu a Marka se zalíbila i mě, takže každý víkend pomáhám vykouzlit a “vyshapovat” (vytvarovat) stovky bochníků chleba, sladké mandlové croissanty, připravit těsta na výrobu cookies, muffinků a koláčů a vyrobit všemožné polevy a krémy. Petr má na starost vážení a mixování směsí na chleba a někdy závěrečné pečení.
Zbytky z trhů si následující dny vždycky rozebereme se souhlasem majitelů domů, často se jimi přejíme už v průběhu pracovního procesu. To nemluvím o věčném uzobávání ořechů, rozinek, čokolády, kokosu a dalších voňavých chutných přísad:)
Poslední srpnový úterní večer se nás, asi 15 zaměstnanců, sešlo v pekárně u velké dřevěné pracovní plochy s připravenými ingrediencemi na pizzu dle vlastní chuti a oslavovali jsme úspěšnou letní sézónu, která ještě pokračuje do začátku října. Bohužel už bez nás. Na konci vlastnoručně vyrobené večeře jsme na zeď pekárny napsali fixou pár vět a už teď víme, že nám vůně pekárny a patlání chleba bude hodně chybět, stejně jako fajn atmosféra, kterou Paula s Markem umí navodit...

 

6. Naše léto je letos “nice” ale “short”...

24. května pět měsíců od Vánoc nám sněží v Utahu v Bryce Canyonu, sníh nedá pokoj ani v Grand Tetonu a v Yellowstonu, v Anacondě pomalu mrzne a to už máme začátek června. Zbytek června ve Whistleru je chladný a prší. 1. července napadne naposledy 5cm prašanu a Peťa si ho náležitě užije, protože od půlky června pracuje jako lifťák a do 25. července si o pauzách vesele lyžuje na ledovci a domů chodí se spáleným obličejem od sluníčka:)
V 1820 metrech nad mořem v okolí “mé” restaurace začíná odtávat sníh a medvědi se krmí trávou čím dál výš. Srpnové teploty jsou tropické a lidi se opalují u jezer. 31. srpna padá u Roundhousu první sníh s deštěm. Zákazníků je málo a tak obsuhujeme sami sebe (zaměstnance) a hrstku otrlých asiatů a vegetariánských pakistánců.
Září? Teploty ve vesnici jednou kolem 20 jindy jen 13, nahoře už pomalu mrzne, začínají mlhy a často prší a sem tam sněží. Medvědi se chodí ohřát do Roundhousu a hodují ne sladkostech a melounu, asi aby je chladno nedonutilo předčasně hibernovat. Na jeden výjezd jsem už dokonce oblékla zimní bundu, což u mě zase není nic tak neobvyklého:)

5. Stěhování zpátky na “staff housing”...

To, že stěhování z nejvyššího patra našeho letního prosluněného apartmánu bude smutné a náročné, jsme věděli, ale že nás čeká alkoholové doupě v přízemí, které jsem pro lepší představu nazvala kobkou, byl ze začátku šok.
 Kuchyňská linka byla zavalená špinavým nádobím, skříňky pocákané omáčkami všech druhů, mikrovlnka též, koše přetékaly odpadky, v ledničce se vesele dařilo plísni, místo stolku sloužil pivní sud a přepravka. Tolik plechovek a  prázdných lahví od piva jsem viděla jen ve Svěrákových vratných láhvích. Abychom si mohli namazat alespoň chleba a dojít si na záchod, radikálně jsem alespoň vydrhla to základní. Postarší týpek byl na začátku září naštěstí v procesu stěhování se jinam. Po třech dnech si zdárně zabalil a zbyl po něm jen odér a snowboardová bota, kterou za tkaničku zavěšujeme na kliku od dveří, aby se další dva z nás dostali bez otevírací karty “domů”. Máme totiž jenom jednu a já s Martinem tady “jako” nebydlíme:)

Pro ilustraci malé porovnání :)
Kuchyně

Obyvák

Ložnice

Vířivka :)))

4. Počešťování anglických výrazů...

Protože už jsme v Kanadě nějaký ten pátek, z neustálé česko-anglické konverzace se nám anglická slovíčka počeštila, takže se jimi běžně dorozumíváme. Problém nastane, až se vrátíme do Čech a budeme se zadrhávat při některých slovních obratech:)
Např. Slovo túra již nepoužíváme, jedině “hike” a “hikování”
“Bussy” (dle slovníku příliš zaměstnaný, ručný, činný...) se stalo téměř slovním návykem a zjistili jsme, že v češtině se ani nedá správně popsat. S tímto přídavným jménem jsme si vystačili při každém popisu našeho pracovního dne.
Výřivce neřekneme jinak než “hot tub”, posilovně “gym”, nádobě “insert”, kolu “bike”, vlekařům “lifties”, ubytovně zaměstnanců “staff housing” atd...
Ti rozmluvenější už zahrnuli do svého českého slovníku i medvěda. Když nám před autem jeden přebíhal silnici, Ivoš zařval “Bacha bear!!!”

3. Whistlerovské tůry čili hiky (čti hajky)

Ahojte čtenáři,
verča nemá spisovatelskou náladu tak vám tady jenom hodím odkazy na fotky z našich výletů v okolí Whistleru. Moc jsme jich nestihli protože léto je tu strašně krátké. Naposled sněžilo prvního července a poprvé 31. srpna takže bych to tipnul přibližně na 2 měsíce :). Doufám že pokud počasí a volno v práci dovolí tak ještě nejaké přibudou :). Hoj Petr.










Rainbow lake 15.7.2010- já+David - 21km, převýšení 1000m, čas 7hod
fotky Rainbow lake


Squamish Chief 22.7.2010- já+Veru+Ivo+Eva+Martin - 10km, převýšení 800m, čas 4,5hod
fotky Chief


Joffrey lakes a Matier Glacier 5.8.2010- já+Veru+(Ivo+Eva) - 14km, převýšení 800m, čas 6hod
fotky Joffrey


Panorama Ridge 12.8.2010- já+Veru+Martin - 34km, převýšení 1600m, čas 8,5hod
fotky Panorama Ridge


Singing Pass a Russet Lake 19.8.2010- já sám - 29km, převýšení 1000m pěšky, 1500m vlekem a 2500m dolů pěšky, čas 5,5hod
fotky Russet


Black Tusk 8.9.2010- já sám - 30km, převýšení 1750m, čas 6,5hod
fotky Black Tusk


Wedgemount Lake a Wedge Glacier 14.9.2010- já+Veru - 14km, převýšení 1450m, čas 6,5hod
fotky Wedgenount Lake




Jo a ještě se můžete podívat na místní medvědy, první je medvědí samec Sheldon, který nás pravidelně navštěvuje v pekárně a druhá je bezejmená, ale pěkně mazaná samice.
Sheldon



Mazaná samice :)

2. Život zaměstnaných nájemníků ve Whistleru...

Zaměstnaní nájemníci se mají dobře, ale vyčerpaně, protože hodně pracují....
Petr pracuje jako vlekař, kterým se tady říká „lifties“. Červen a červenec trávil podáváním kotviček na ledovci a vypínáním vleku kvůli nezbedným a drzým floutkům, kteří porušovali pravidla bezpečnosti provozu a vyjížděli z drah. Kotvičku střídal s prací v nižších polohách, kde zase naváděl nechápající, obzvláště japonské a pákistánské turisty, kterak si správně sedat na sedačku vleku.
Srpen tráví v bike parku na vedlejším kopci, kde už mu není zima, protože denně nachodí v průměru 15 kilometrů, protože sundává z vleku kola adrenalinovým bikerům.
Pak se taky na dva dny v týdnu stává pekařem, ale nepeče housky, nýbrž chleba. Takže když se zadaří a něco jim z trhu zbude, pochutnáváme si na chlebu čtyřsýrovém, papričkovém, pivním, levandulovém, vícezrnném, fíkovém nebo rozinkovém...
Já jsem začala v červnu uklízením whistlerských domů a za pár dní si k tomu přidala práci v restauraci „Roundhouse“ na protějším kopci. Už nedojíždím lanovkou sedačkovou, ale krytou kabinkou „gondolou“, kde si po práci vždycky natáhnu nohy nahoru a půl hodinky relaxuju, než se dostanu do údolí.  Když jsem vyrelaxovaná, pozoruju ze shora skákající blázny v bike parku nebo medvědy:)
Mojí třetí večerní prací se stalo tzv. „busserování“ v restauraci „The Old Spagetti Factory“. V tomhle vysoce frekventovaném prostředí běháme od stolu ke stolu, sklízíme nepořádek po strávnících a nově prostíráme. Nevím, jestli si někdy zvyknu na zbytky jídla mimo talíře, příbory na zemi, vylité skleničky a pastelky zapíchnuté v nedojedené zmrzlině.
Jo a aby toho nebylo málo, pomáhám v sobotu v pekárně, ale tam je to za odměnu:)
Martin navázal ze zimy na práci v McDonaldu, posléze se rekvalifikoval na maséra v „My foot reflexology“. Masáž si samozřejmě trénoval na nás:), což jsme jenom přivítali a vychválili do nebes. Do třetice půjčuje třikrát týdně kola v bike půjčovně.
Ivo je pekařem a „cappucino boyem“ a má tak 60 hodin týdně!
Evča pracuje v kuchyni v restauraci s milým názvem „Merlin´s“ a se mnou po večerech ve špagetárně.
Čtvrtky, kdy máme nějak podezřele volněji během dne, věnujeme výletování a jsme nadšení ze zdejšího okolí stále víc a víc.

takhle nám posledního června nasněžilo na ledovci



medvedi rodinka si z cyklistu nic nedela



není to žádná zašívárna, takhle nachodím za směnu 15km

1. Život nezaměstnaných bezdomovců ve Whistleru...

Po příjezdu z road tripu jsme v šesti lidech zalezli na Ivův a Evin pokoj na našem známém staff housingu a vybalili jen ty nejnutnější věci pro přežití, ostatní by nebylo kam dát. První činností se stalo otevření a rychlé vypití dvou lahví vína a plánování, kde vlastně složíme hlavy na další tři měsíce.
Následující  dny probíhaly telefonické domluvy s realitními agenty, schůzky, prohlídky. Při jednom pokusu po nás paní na telefonu chtěla dokonce reference od jednoho z bývalých zaměstnavatelů, asi abychom z apartmánu neudělali kůlničku na dříví. Nakonec se po čtyřech stresu plných dnech zadařilo a my se mohli v šesti lidech nastěhovat do bytu s půdním prostorem, třemi televizemi, dvěma koupelnami a nádherným výhledem na Whistler. K dispozici jako bonus máme bazén, vířivku, saunu a posilovnu, stačí sjet jen výtahem:)
Hledání práce bylo trochu složitější, ale nakonec se všechno vytříbilo a máme všichni práce minimálně dvě. Někteří i tři:)


medvedi se tu pasou jako kravy