31. Paralympiáda ≥ olympiáda...

Matematickým symbolem vyjadřuji, že se mi paralympiáda líbila minimálně stejně, nejspíš ještě víc. Ochranky ubylo a náš VIP stan byl přeplněný diváky, kteří ani nevylézali na tribuny, ale židle si vyrovnali do řady těsně za skleněnou stranu stanu. Od rána do odpoledne bylo na tácy co doplňovat, protože pořád neměli dost a na některá jídla se čekala i fronta!!! To nemluvím o davovém přejídání se cookies a mini-čoko-tyčinek, které jsem samozřejmě „kradla“ i domů:) Místo osmi lidí najatých na olympiádu, nás tentokrát běhalo po stanu pět, včetně manažerky Vereny, a času na sledování závodů bylo míň. Zato obdivu víc! Dala bych medaili úplně každému ať už sedícímu, stojícímu nebo závodníkům se zbytkovým viděním, kterým oční lékař po dojezdu kontroloval, jestli si svoji nevidomost nevymýšlí! A ze známých osobností? Bratr prince Charlese, který jakoby mu z oka vypadl:)
Na provizorním baru jsem tentokrát trávila času míň, ale víno z kelímku na kafe jsem nenápadně popíjela víc:) Závěrečný den jsme ještě po závodech vyklízeli stan a „zbytky“, jako například plechovku piva, sladkosti, dvě láhve vína a podobné pochutiny podléhající zkáze:) jsme si házeli do baťohů jakoby nic. Po 11 pracovních hodinách v poslední den jsme si ale samozřejmě všechno zasloužili.
Jídla jsem nosila tolik, že jsme na pokoji během paralympiády uspořádali dva super rauty a spoustu menších a doufáme, že se všichni kvalitně najedli a přibrali nějaké to kilo jako my s Peťou:)
A co nového ve vesničce? Jen to, že Peťa domů dovezl oblečení a drobnosti v hodnotě asi 1000 dolarů (neukradl, ale dostal :). Vůbec netušíme, jak to dopravíme domů:)
PS: jestli se chcete pobavit koukněte nahoře do nového menu videogalerie