Představa byla jasná. Něco levného, prostorného a spolehlivého. Provedení bylo už daleko složitější, ale během jednoho dne vyřešené. Do Vancouveru jsem původně s Petrem, Michalem a Martinem, se kterými ODHODLANĚ HODLÁM:) cestovat, vyrazila s tím, že mě vysadí na nejbližší nákupní ulici. Realitou bylo, že jsem s klukama prohlížela auta v podivných bazarech a dost se u toho bavila.
V prvním nám chlápek nabízel minivan za 2500 dolarů kanadských + 200 dolarů za zpracování papírů. V druhém jsme se od postaršího pána dověděli, že papírování je za moment a je hřích si za něj něco brát. Ovšem starý Ford se zamlženými předními světly a jehličím v interiéru nás nepřesvědčil!
Dalších pár zastávek jsem zůstala v zapůjčeném jeepu, abych venku neumrzla a čekala na kluky, kteří se vraceli (taky zmrzlí) bez autoúlovku.
Jedna z posledních zastávek byla ta nejúspěšnější. Hoši, celí štastní, nalezli Plymouth Voyagera z roku 1998 a partička korejských majitelů nám přislíbila cenu 1500 dolarů. Auto právě přivezli, nebylo ještě umyté a zkontrolované. Po zkušební jízdě jsme si byli téměř jisti, že nás asiati nevidí naposled.
Museli jsme se ale přesvědčit ještě v dalších dvou bazarech. V prvním to vypadalo dost zpustošeně a nad boudami z vlnitého plechu Martin prohlásil, že tady už muselo být zavražděno hodně lidí:) Borec s baretem na hlavě mumlal cosi o tom, že si auto, kterému hned po vyjetí na zkušební jízdu přestal jít tachometr a šramotily ložiska, můžeme klidně pár dní před Aljaškou vyzkoušet, že ho pak popřípadě od nás zpátky vykoupí.
V autobazaru těsně vedle toho předchozího nám 900 dolarů za krásný Dodge Caravan přislo dost málo, ale na dotaz, jestli s autem není něco v nepořádku, nám pofidérní majitel odvětil, že „transmission OK“. Když to zopakoval ještě dvakrát a při nastartování motor v autě podivně řval, zkonstatovala jsem dokonce i já:), že něco není v pořádku!
Vítězem se stal původní asijský bazar, kde nás chtěli obrat o 120 dalších dolarů za vyřízení papírů. Házeli jsme na sebe s klukama pohledy a česky se bavili, že to ale předem borec neřekl a že jsme se ptali. Korejci zase po korejsku mezi sebou. No sranda. Nakonec zlevnil na 60 dolarů za paperwork a auto bylo naše za 1500 dolarů + 12% daň. Protože tu existuje jen jedna autopojišťovna, ceny jsou fixní a většina bazarů pojištění rovnou pohodlně vyřizuje. Což jsme se přesvědčili vzápětí, kdy třetí z korejců dovezl Peťu do banky pro speciální formulář, aby se z bankovního účtu mohlo automaticky strhávat pojištění každý měsíc.
Tak a teď se modlíme, aby auto bez újmy vydrželo těch několik tisíc plánovaných kilometrů!
Žádné komentáře:
Okomentovat