Za tři dny, co jsme ve Whistleru, napadlo spoustu čerstvého prašanu a jestli bude padat dál, lidi ubytovaní v přízemí neuvidí oknem ven! Peťa je v práci a tak vyrážím ráno na lyže sama. Sedám do kabinkové lanovky, a když jsme v úrovni asi 1000 m/nm, poryvy větru začínají povážlivě kývat lanovkou. Celou dobu si říkám, že ani nevylezu ven a nahoře se zase otočím směrem dolů. Hrdost mi to ale nedovolí a tak nasazuji čepici, brýle, za kterýma to hned vypadá slunečněji, a vyrážím pokořit kopce. Baví mě to strašně moc, než zahučím po pás do čerstvého prašanu. Hrabu jako krtek. Když se mi podaří postavit se na nohy, sklouznu se na zadek znovu o pár metrů dál a celá rozcvička začíná nanovo:)
Když se po pár hodinách vracím dolů, nevím, jestli mám větší radost, že mě vítr neodfoukl do smrků nebo že kvůli mně nemusela vyjíždět rychlá záchranná:)
Žádné komentáře:
Okomentovat