Proč jsem zakusila směle toto riziko?
Protože máme tři lekce zadarmo a Češi slovu „zadarmo“ rozumí a náležitě tuto možnost nic neplatit využívají…
Protože kdo neriskuje, nic se nenaučí (a taky má míň modřin…)
Protože sjíždět kopec s nohama odděleně, to přece umí každý…
Protože na to tady máme spoustu času a jsme mladí a neklidní…
Protože si člověk celou dobu říká, že vyzkoušet by se v životě mělo všechno…
Prkno jsem si půjčila od ochotného Čecha, který doufal, že se mu vrátí v jednom kuse zpátky, čemuž jsem pro změnu já zase vůbec nevěřila:)
Ve škole se nás ráno sešlo šest nezaškolených, odhodlaných a připravených …podepsaly jsme každá prohlášení, že veškeré naše konání je na naše vlastní riziko a vyrazily jsme pokořit kopce (vlastně mírný svah určený pro začátečníky s vedlejším pohyblivým pásem, který nás vyvezl zase nahoru).
Po úvodní teorii nastoupila nebezpečná praxe a taktika jak se nezabít, na kterou se každý snažil asi dvě hodiny přijít sám:) Pády jsem přestala počítat, když jsem na zemi přistála asi posté…ty nejhorší přišly na konec, když jsme nacvičovaly otáčení, to jsem si narazila kostrč a hlavu, takže jestli se ještě někdy odhodlám, asi si budu muset koupit helmu…
Z mého dnešního historicky prvního snowboardování vyplývá,
že v mém případě nešlo o snowboardování :)
že jsme si s holkama užily dost legrace, která nás občas opustila, když jsme si narazily kostrče…
že mám ještě větší obdiv k prkýnkářům…
že v životě by se opravdu mělo vyzkoušet všechno…všechno, na co si člověk troufne :)
Žádné komentáře:
Okomentovat