Na svoje pracoviště v restauraci Randezvous se jedu poprvé podívat ve středu 25.11. Cesta do 1850 m/nm trvá asi 20 minut s jedním přestupem na druhou lanovku, která už není krytá plexi zástěnou, takže nahoře vylezeme zmáčení, když prší, vyfoukaní, když fičí vítr, zasněžení, když se sypou vločky jako dlaně, vymrzlí, když je deset pod nulou nebo naprosto uchvácení, když vychází sluníčko a osvětluje vrcholky hor...
Před osmou hodinou už fasujeme bílou košili (se zapranými fleky od omáček a jiných pokrmů), černé kalhoty mrkvového střihu (když nezbyde M-ková velikost bereme za vděk XLkem) a bílou čepičku. Takhle vymustrovaní odcházíme do kuchyně, kde si „odpíchneme“ směnu. Já jsem, jakožto „Food Server“, přeřazena dočasně na „hot line“, kde mi dalších několik dní dělají společnost trouby, grily, nahřívače, plotny, páry a kluci s Kanady, Austrálie, Anglie, Skotska a JARU. Mně, jakožto jedinou ženu v této části vývařovny, nešetří, ale pomáhají mi, kde se dá. Nejdůležitější je se nezabít a neopařit, což se mi téměř povedlo, když jsem v umývárce nádobí přistála na lopatkách na mokré zemi. Od té doby kolem exponovaných míst cupitám:) Pořád něco přenášíme, taháme, zvedáme, ohříváme a na konci zbylé pokrmy chladíme a znovu všechno přenášíme do velkých lednic. Po prvních dvou dnech v práci se cítím snad hůř než po lekci snowboardingu!
Brzy kuchařsky šéfuji snídaním, stojím dvě a půl hodinky u grilu a vyrábím na přání zákazníků vajíčka na čtyři možné způsoby.
1. Over-easy, kdy rozklepnu vajíčko, žloutek musí zůstat vcelku a usmažím z obou stran.
2. Over-hard, což je to samé, akorát poruším celistvost žloutku.
3. Sunny-eggs, kdy rozklepnu 2 vajíčka těsně u sebe, neporuším žloutek, neotáčím a zakryju nerez miskou, aby se dodělaly i zvrchu.
4. Scrambled eggs, míchaná. Tohle všechno pokud možno bez skořápek.
Sranda co?:)
K tomu všemu se na talíř přidají ještě 2 plátky slaniny a 2 párečky, které mám pro grilování předpřipravené už den dopředu. Food serveři v přední linii pak jídlo dolaďují přidáním toustů a pečených minibrambor. Tahle všechna snídaňová sranda končí v okamžiku, kdy dá náš hlavní šéf Adam pokyn k přeorganizování menu nabídky na oběd, takže vajíčka měním za ohřevy polívek, rýže, zeleniny, fazolí, ryb, kuřat, prasat:), hot dogů a burgerů. To vše po změření teplot (abychom lidi nepřiotrávili, když si tolik zaplatili) putuje dopředu, kde se to udržuje teplé ve speciálních nádobách. Tyhle procedury se vynásobí dle počtu strávníků, a když už se všichni nakrmí a není potřeba nic ohřívat, připravují se pro změnu jídla nanovo pro další den a zase taháme, zvedáme, přenášíme...
V každé práci se zaručeně vždycky nachází někdo, kdo snědl všechnu moudrost světa a kdo si od přírody hraje na šéfa, i když to neumí. Tomu našemu jsme dali pracovní název „Kofila“, protože je snědší a nemáme ho vůbec rádi!!!:)
Peťa má v půjčovně zatím klídek, je tam mezi těmi rodilými mluvčími sám, takže si myslím, že na konci sezóny rozezná bezpečně přízvuk kanadský, americký, britský, australský a jihoafrický:) Nejvíc mu závidím split směny, kdy dělá od rána do večera s čtyřhodinovou polední pauzou na lyžování...to my končíme ve čtyři a půl hodiny se chladíme na vleku při cestě domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat