21. Jak se běhá s olympijskou pochodní...

Protože Whistler a jeho okolí hostí některé z olympijských disciplín (sjezdové disciplíny, běžky, biatlon, skoky na lyžích, boby, sáňky a skeleton), i my jsme se nakonec dočkali okamžiku, kdy budeme stát v bezprostřední blízkosti olympijské pochodně. Ono je těch pochodní vlastně víc a běžci si navzájem předávají jen oheň. Protože Petr nastudoval trasu, nemačkali jsme se s tisíci v davu pod velkým pódiem, ale za zatáčkou silnice jsme netrpělivě vyhlíželi sebepodezřelejší ruch...
Začalo to nenápadně několika blikajícími policejními auty a sportovec s ohněm vyběhl o několik minut později v doprovodu fotografujících nadšenců, bodyguardů a televizních kamer tak samozřejmě, jako by to dělal tím stejným způsobem každý den. I my jsme se nechali vtáhnout do nádherné večerní atmosféry, v poklusu se vrhli na pronásledování olympijského světla a fotili a natáčeli a mávali kanadskými vlaječkami.
Závěrečný olympijský běh nebyl během, ale pochodeň se v rukou sportovce vyvezla na sněžném skútru na vršek kopce a pod pódium ji ten samý borec dopravil sjezdem na lyžích.
Kolikrát tohle můžeme v životě vidět na vlastní oči? A dotknout se jedné z pochodní při náhodném focení se sportovcem číslo 181, který měl tu čest dovézt oheň až na pódium v srdci Whistleru?:)