To jsem takhle jedno odpoledne dostala nápad, že bych mohla jít Dášu doprovodit na její domluvené školení do mekáče a při té příležitosti se zeptat, jestli nenabírají další lidi na částečný úvazek. A nabírali. Tak jsem rovnou zůstala, poslouchala manažerku, která při mluvení žvýkala, vyplnila formuláře a domluvila si směny. Byly dvě a u tohoto počtu jsem zůstala. Ne, že by se mi nelíbilo, že máme jako zaměstnanci 50% slevu na jídlo a pití zdarma, ale organizace bandou usměvavých filipínských manažerů byla žalostná. Jednali s námi s Dášou jako kdybychom neuměly do pěti počítat. Spoustu věcí, jako například která krabička patří k čemu, vysvětlovali pomalu jako projekt k výstavbě nového Mc podniku, ale jejich nejdůležitější počítačově řízený systém objednávek zestručnili co to šlo.
Zpočátku jsme se tomu smály a nezapomněly vypít spoustu horké čokolády zadarmo, ale když jsem si při školení jak vyrobit ty a ty burgery (zdály se ještě menší), nevzpomněla skoro ani na jeden postup, protože jsem si zapomněla vzít svojí koncentraci, ptala jsem se sama sebe, jestli je to ten pravý „second job“. Asi nebyl, ale zkušenost se vždycky hodí. I když nevím, jestli osmihodinová:)
PS: Do budoucna hledám na netu pozice uklízečky:)
Žádné komentáře:
Okomentovat