11. České vanilkové rohlíčky z kanadských surovin...

Protože tady v té zasněžené Kanadě necítíme s Peťou tu pravou vánoční náladu, kterou jde chytit asi jen v Čechách, rozhodla jsem se, že navnadím alespoň naše čichové a chuťové buňky výrobou vanilkových rohlíčků. Otázkou bylo, jak se výsledný výrobek povede bez české Hery a moučkového cukru, který tady věřte nevěřte nemají!!! Ten nejjemnější cukr, co se tu dá sehnat je tzv. icing sugar, který taje a dočista se vsakuje do rohlíčku bezprostředně po kontaktu s ním. Posledním zádrhelem při nákupu počátečních ingrediencí byl lov na mleté mandle. Po dlouhé procházce po obchodu jsem zkonstatovala, že si budu muset vystačit s mandlovými lupínky, které následně rozdrtím sama.
Výsledek? Těsto jsem nechala odpočinout v lednici do druhého dne a ráno se mi z drobivého čehosi přeci jen podařilo vymodelovat na plech rohlíčky. Ve společenské místnosti, kde je společná trouba pro patro, jsem je ponechala jejich osudu v lehce nakloněné rovině (plech měl špatný rozměr). Po 15 minutách mi to nedalo a spodní ohřev jsem přepnula na horní, protože pár jedinců začalo zespodu lehce černat. Nakloněná rovina způsobila, že se další kusy spekly dohromady a tak jsem je kartou na otevírání našeho pokoje lehce oddělovala. Výsledné patvary jsem ze zoufalství zamaskovala obalením v moučkovém a vanilkovém cukru a ty, co se nedaly vylepšit, jsem jednoduše snědla. Když pominu tvar a to, že mi mezi zuby občas křupl nerozdrcený kousek mandle, dílo jsem zhodnotila pozitivně a dokoupila chybějící přísady na další pokus:)