Posledních několik dní trháme v práci rekordy v počtu strávníků, v naběhaných kilometrech po kuchyni a v množství připravených pokrmů. Jeden den dokonce ani nezbyly left overy a Peťa neměl po dlouhé době sendvič k večeři:)
Začalo to už den před Vánoci, kdy jsem měla volno. Jen co jsem vyjela vlekem na kopec, s úmyslem ho několikrát bez úhony sjet, volala mi manažerka Rendezvous Christine, že by potřebovali přes oběd pomoct...každá koruna (dolar) dobrý, tak jsem lanovkou Peak to Peak přesvištěla na protější kopec (za 11 minut!!) a tvářila se mile na zákazníky, kteří se zjevovali bůh ví odkud. Směna se protáhla až do čtyř, kdy jsem s námahou obula lyžáky a z práce tentokrát sjela těch pár kilometrů na lyžích. Téměř poslepu, už se šeřilo! Následující dva týdny pracujeme 6 dní v týdnu, takže relax přijde asi až v lednu.
Whistler je teď naplněný lidmi z celého světa, hlavně asiati potřebují všechno vidět, vyfotit a neustále se ptají srandovní angličtinou co je v tom a tom jídle a jak to vypadá a jestli by mohli dostat nejdřív ochutnat!!! A to teprve jak jsou zklamaní, když něco dojde a hot line nestíhá zásobit. Jedna Japonka čekala na kuřecí polévku i čtvrt hodiny!
Ve městě je taky blázinec, všichni nakupují, popíjejí a žije to tady jako nikdy předtím. Lanovka, která má midstation u našeho ubytování jezdí do osmi do večera, aby se turisté mohli dostat do horního Coca cola tube parku, kde se může člověk povozit na gumových kruzích. Nám z toho plyne báječná výhoda. Nemusíme čekat dole na bus nebo supět po sjezdovce nahoru, ale vezeme se domů pěkně v kabince:)
Peťa v práci několikrát přesčasoval i o hodinu a víc a z úpravy vázání má už namožený ruce, stejně jako já ze zvedání krabic a věčného přenášení. Večer u filmu si dlaně navzájem zprovozňujeme do předchozí citlivosti:) Tohle turbomyší pracovní nasazení se pomalu chýlí ke konci a bude lip:) Nebo aspoň jako „původně“???
Žádné komentáře:
Okomentovat