sobota 26. prosince 2009

16. České Vánoce pod kanadským nebem...

Ráno jsme se probudili do polojasného dne, a po troše skypování s našimi nejbližšími, jsme v pěti lidech vyrazili na ježíškovskou lyžovačku. Užívali jsme sluníčka, nádherných výhledů a rychlého sněhu. Na mě až moc:) Čtyřhodinové sjezdování jsme završili kotvičkovým výjezdem skoro na samý vrchol Blackcombu, ke skalám jsme se v přeskáčích dobelhali v hlubokém sněhu pěšmo a dolů sjížděli lyžmo (někteří traverzovali:) z prudkého kopce hlubokým prašanem. Celkový devíti-kilometrový sjezd až před naši ubytovnu, zčásti i lavinovým údolím, naše nohy vydržely jen proto, že už pár kopců za tuto sezónu absolvovaly.
Po příjezdu jsme se s Peťou pustili do ochutnávání salátu, který jsem vyrobila předchozí den. Chutnal stejně jako doma od mamky, jen byl víc nažloutlejší díky francouzské hořčici. Při tom neustálém konstatování, jak moc se povedl, jsme chuť podpořili ještě bílým vínem a pak málem usnuli u filmu z toho čekání na velkou noc. V sedm hodin jsme zamířili do budovy číslo 1 a v osmi lidech testovali další čtyři druhy salátu. Dezertem (štrůdl po kanadsku a rozkrájené muffinky + moje zkaramelizované rohlíčky, prý nemám říkat připálené:) jsme v našich žaludcích rozpoutali bouři až do následujícího dne a trávení neurychlili ani decilitry vína, kterých bylo....hmmm....moc!:)
Po této přežírací akci jsme navštívili asi 20 zbylých přejedených Čechů, kteří už dohodovali taky, přesto můj kyblík zbylého salátu, který jsem hodila do placu, nezůstal netknutý.
A ta rána...a ta rána...když člověk musí druhý den do práce...



Žádné komentáře:

Okomentovat