Whistler – Washington

Za modrého nebe a nenulových teplot vyrážíme tentokrát na jih nejdřív do Seattlu ve státě Washington.  Je nás zase pět. Martin se po společném cestování po Kanadě rozhodl, že nás má tak rád:), že s námi absolvuje i Ameriku. Dalšími pasažéry jsou  Ivo a Evča (učitelé angličtiny, Lev s vodnářkou, Ivo – výbušný bavič a zásobitel vtipů, občasný amatérský zpěvák z Chomutova, Evča – ze Zdemyslic u Plzně, krotitelka Iva, aby nedivočil příliš, úspěšnost často nulová:)
V autě jsme dost hluční od začátku, na vině je Ivo, který zná asi milión vtipů a vypadá to, že nám je hodlá všechny převyprávět. Na hranicích s USA nás čeká „malé“ asi hodinové zdržení, policistům jejich autoritu věříme a pravosti jejich zbraní ještě více. Auto necháváme na vymezeném místě otevřené s klíčky na palubovce!!! U přepážky čekáme celou věčnost, až se nás muži zákona vyptají na nezbytné informace, jako jestli nejsme hledaní kriminálníci, kam jedeme, ke komu, proč, na jak dlouho, jestli nevezeme nějaké ovoce přes hranice (jablko jsme přiznali). Za několik dolarů si každý kupujeme „vstupní  povolenku“ na území USA a jedeme nakoupit jídlo do Walmartu. Jsme unešení z nízkých cen nejen potravin, ale hlavně alkoholu.  Naši tři spolujezdci potřebují spacáky (i Martin, který hodlá taktizovat stejně jako v Kanadě, spacák si koupí, ale pak ho za pár týdnů vrátí se fusaku s cedulkou jakoby nic:)
V Seattlu navštěvujeme  Evči příbuzné snad přes tři kolena! Jsou milí, ukecaní a hrozně vysocí. Večer přejíždíme dolů před stát Oregon, kde kempujeme známou obálkovou metodou. Neplatíme opět nic, se studem šetříme:)