Máme sraz s Ladou a Jakubem před jezerem „Lake Luise“. To, že je ještě pokryté sněhem nás už ani nepřekvapuje. Navíc začíná sněžit, je mlha a silně to připomíná Vánoce. Jdeme po stezce přes lavinové svahy, naštěstí překračujeme už ty spadené. Strach ze zřetelných stop medvěda nedovolí jít dál a dělíme se na dvě skupiny. Jedna pokračuje stejnou cestou zpátky k monstróznímu historickému a luxusnímu hotelu „Fairmont“ na břehu jezera a druhá (Michal, Petr, Kuba a já za ženskou menšinu) se šplhá sněhem k menšímu jezeru „Mirror Lake“, ve kterém svůj odraz bohužel nevidíme. Celá stezka je plná nádherných výhledů a taky sněhových děr. Zase jsme v nich až po zadek a slyšíme jenom výkřiky z úleků:) Sluníčko nakonec přece jenom vylézá, ale to už sedíme na lavičce u jezera a opalujeme si větrem ošlehané obličeje. Ve snobském hotelu si za překvapivě dobrou cenu dáváme „beef and chilli“ k pozdnímu obědu. Od té doby, co ve Whisteru zakoušíme drahotu, už nám leckde přijde levno. Spíme v kempu, kde platíme aktivně obálkovou metodou za oheň v kamnech, na kterých rozehříváme sníh na polévku a čaj. Spíme v 1820 metrech nad mořem a venku je mínus 10 stupňů. Zima je neskutečná a okupanti auta si zatopit nemůžou, protože auto nejde nastartovat!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat