Bryce – Grand Canyon

Je pět měsíců po Vánocích, tudíž nás ráno oprávněně překvapuje poprašek sněhu a zima jako v mrazáku. Ani se na Iva nezlobíme, když nás jeho budíček, nastavený o hodinu jinak!, vyžene ven v nekřesťanskou hodinu. Jsme zmrzlí a zalézáme si zatopit do auta. Pocukrovaný národní park „Bryce Canyon“ vypadá pod ranním sluníčkem magicky a já mám to štěstí, že ho vidím podruhé a zase jinak...
Opouštíme stát Utah a přes oranžovo-žlutou polopoušť vjíždíme do Arizony, země indiánů a kaňonů. Ten největší, „Grand Canyon“překvapuje jak svou rozlehlostí, tak davem turistů, kteří nám narušují jeho důležitost. Tady se asi poprvé za naši dlouhou cestu objevuje syndrom přesycení. Je toho zkrátka moc, co by chtěl člověk vnímat a odnést si s sebou. Za pouhý den nestačíme vstřebávat tolik nádhery.
Zato náš starostlivý telepat Ivo detailně vstřebává, že dnešní spaní je kdesi kousek od převisu skály, že jsme načerno a že se blízko potulují krávy, které mohou být nebezpečné:) Je šero až tma, takže je situace dle jeho vyhodnocení o to děsivější. A my zbylí účastníci můžeme v klidu spát, protože Ivo se bojí za nás pět:)

začátek léta