Mezi sopkami

Jestli vám někdo řekne, že štěnice nemohou přežít vysoké teploty na rovníku, je to asi jako, že blechy psí na člověka nejdou. Jsem doštípaná v úhledných pěšinkách, tak jak to štěnice rozpoznatelně dokážou. Dostat se na Jávě z bodu A do bodu B tentokrát na autobusák nebývá problém. Zakrslý černý řidič zastavuje pomalu dopravu, abychom mohli přijít k jeho minibusu. Nadsazená částka nás už snad ani nepřekvapuje, smlouváme ji jako vždy dolů. Na autobusovém nádraží se schází milá skupinka evropanů - Holanďané, Francouzi, my a jeden němec Marcel, se kterým cestujeme ještě další týden. Vesnička Cemero Lawang je pokryta sopečným všudypřítomným prachem a nahoře oblékáme poprvé mikiny.
Jdeme s Marcelem na výlet přes kráter sopky a po schodech nahoru až ke kouřícímu průduchu Broma. Zvládáme to i s pískem mezi zuby i bez muly, kterou nám během výstupu každý domorodec nabízí. Šátek nebo kapesník jako rouška je nutností, prach zalézá doslova všude. Večer objednáváme skupinově jeep na ranní východ slunce a náročný den zapíjíme pivem Bintang, po kterém  je Peťa tak opojený, že se chce účasnit šplhu o bambusu s místními udatníky, kteří se o výhru této soutěže snaží snad hodinu:)