Autem na sever

Ráno mě budí zase vřískot z palem, nevím, kde se ty kohouti, ptáci, gekoni, žáby...schovávají. Domácí nám ráno ohlašuje, že se musíme vystěhovat, má asi lépe placené zákazníky. Protože se chceme zdržet ještě další dny, jdeme se i s bagáží na zádech nabízet naháněčům. Tentokrát ale bez jejich zájmu. Všude mají plno, protože se pozítří koná velká ceremonie, pohřbívá se královna matka.
Kolem desáté dorážíme celí unavení k půjčovně auta, její majitel si z té včerejší tmy asi ani nepamatuje, že nám zapůjčil vůz na celý den.
Projíždíme nádhernou krajinou kolem sopky Gunung Agung, jezer a rýžových polí. Andy se snaží vcítit do role indonéského řidiče opravdu s vervou, někdy to s námi strachy cuká!
Po několika hodinách dorážíme na pobřeží Lovina beach a jako natěšení účastníci zájezdu klušeme v plavkách na pláž se slibnou představou mořské koupele. Hloubka je však v nedohlednu a dno s ostrými kameny. Plavba se nekoná, tak se aspoň smočíme (Peťa si v tom brouzdališti stačí odřít koleno) a pak jdeme na pivo a Lovinu pomluvíme.
V hospodě Zurich, kde měli mít Bintanga díky happy hours levnějšího, slevu popírají a tak kluci nesou ceduli s prokazatelným nápisem z pláže přímo do Zurichu, aby zjistili, že hospody s názvem Zurich jsou v Lovině dvě!!!:)
Třetím zádrhelem je noční vyjížďka do centra města, kde se má údajně konat oslava, kterou ale nenacházíme, tak se jdou kluci aspoň nakrmit a my s Peťou čekáme v autě a uspáváme se pivem a vínem, protože se loudají.
V závěru dne popíjíme slivovici na verandě a vymýšlíme, z čeho by se tento blahodárný nápoj dal ještě vyrábět (Kluci se angažují velmi zdařile, dostali nápad na banánovici, třešnovici či vínovici:)