Příliš mnoho pohledů

Druhý den ráno nám budík důrazně připomíná, že časový posun neoblafnem. K snídani si dávám ledový mango shake a před bistrem se ke mně přibližuje asiat s rentgenujícím pohledem, úsměvem od ucha k uchu a pokřikem: "Haleluja! Haleluja! Where are you from? What´s your name?" Odpovídám "Čeko" a suverénně kráčím do metra s lahodným nápojem. Zastavuje mě kontrolor bezpečnosti zavazadel s dalším důrazným rentgenujícím pohledem, tentokrát méně příjemným. Hrozí mi pokuta za konzumaci shaku v metru! Snažím se brčkem rychle vysát zbytek obsahu tekutiny v kelímku, ale týpek v uniformě o dvě hlavy menší než já, zjevně není spokojen a ukazuje poplašeně na bezpečností kamery nad našimi hlavami. Procházím tedy turniketem zpátky před vchod do metra, řádně a zákonně dokončuji pitný režim a vracím se za Peťou, který pobaveně čeká uvnitř. Pro jistotu už ani nežvýkám:)
Za dvě hodinky přistáváme na letišti v Yogyakartě, vyřizujeme si víza a trénujeme odmítací manévry na prvních naháněčích před letištěm. Peťa zjišťuje, že provezl kapesní nožík na palubě letadla. Po troše bloudění nalézáme minibudku - čekárnu - na místní autobus do centra a s místními nedočkavě přešlapujeme a následně se snažíme o co největší kompresi. Rvanice je velká, ti co vystupují to málem přes tlak nestihnou. I přes klimatizaci je v "bemu" (název všeho co jede a je to pro místní:) solidně dusno, a proto se sesouvám na baťoh dříve, než to se mnou sesune o zem. V sedě se opírám o spící muslimskou babičku. Ubytování nacházíme v baťůžkářské oblasti v centru. Odvážně zahajuji jídelníček kuřecím salátem s curry dresinkem a pro klid žaludku i nervů vše zapíjím slivovicí.
Před západem slunce si stíháme asijské MHD zopakovat a jedeme za město na prohlídku chrámu Prambananu. Za celý den se s námi baví asi stovka Indonésanů, pokřikujíc, kde se dá najíst, napít, vyspat, zakoupit zaručeně nejlepší batiku, které je Yogya plná. Na cestě zpět nás doprovází Aláhovi stoupenci a jejich modlící pokřiky a zpěvy, které se z mešit rozléhají ampliony široko daleko. Zapadá slunce a je čas se po celodenním ramadánovém hladovění nasytit.