Kikil aneb jak se blíže seznamujeme s Andreasem

Ve 3:30 ráno se zachumlaní v bundách a kapucích scházíme s čelovkami na stanovišti jeepů, kteří několik desítek turistů odváží na vyhlídku. Ve tmě svítí jen kolona aut, dýmá rozvířený prach a ohníčky místních vesničanů, kteří za pár tisíc rupií nabízejí muly ke svezení. Většina odmítá a v zástupu šplhá nahoru, kde opět skupinově pozoruje nádherný východ slunce. My lezeme ještě o trochu výš, abychom si tu sopečnou romantiku prožili soukromě.
Zpátky do civilizace se opět vezeme rozdrkotaným minibusem se skupinou evropanů a organizace prostého nastoupení do auta se účastní asi 10 nepostradatelných místních, kteří dokola hulákají, radí, navádějí a zastavují motorky, abychom se bezpečně dostali přes asi 2 metry širokou pěšinu:)
V Probolingu, kam za 2 hodiny dorážíme, chytáme hromadně autobus do Bondowosa (výchozí místo pro poznání bizarní krajiny Kavah Iljen, kde se těží síra starým – podle nás blbým – způsobem).
Seznamujeme se s Marcelovým kamarádem Andreasem při obědu v místním bistru, kde si Andy objednává pokrm s názvem „Kikil“. Na stole mu přistává jakási polévka s čímsi neidentifikovatelným. Padají tipy, že to může být část psa, kočky či nějakého opeřence. Konverzace se stává ještě zajímavější, když se snažíme s větší přesností identifikovat o jakou část jde. Všichni obdivujeme Andyho, když se po rozsudku, že to musí být řitní otvor ještě s kostrčí, směle zakusuje do Kikila!:)
Když nám štamgast místní začátečnickou angličtinou vysvětluje, že: „His name is Kikil“, neudržíme výprsk smíchu. Andy je zřejmě hodně potěšen, že se jedná „jen“ o koleno Kikila, nikoliv o oblast sedací!
Auto na sulfurové Kavah Iljen na příští den objednáváme pro čtyři osoby u místního organizátora, který je unešen z o půl metru vyššího Andrease a nazývá ho Spidermanem.
Jako vždy je třeba vše zapít vychlazeným Bintangem, tentokrát u bazénu hotelu Palm. Tváří se jako luxusní, ale u dveří pokoje nás vítá vypasený vyplašený šváb.