pátek 19. srpna 2011

Loučení

Ráno nás budí retardovaný kohout. Ten se liší od ostatních, že nás budí o celých 20 minut dříve než ostatní "normální" opeřenci. Jedeme se podívat s najatým řidičem na kávové plantáže a ochutnáváme kopi (kávu) luwak, na jejímž vzniku se notně podílejí kunovité cibetky, které si k snědku vybírají ta nejlepší kávová zrna. Ta projdou nestrávená jejich trávicím traktem, zbavená hořkosti....po vylučovacím procesu se zrna seberou, očistí, omyjí, vyloupnou a praží a pak se káva za nekřesťanskou cenu prodává. Kromě kopi luwak mě zaujala ginseng coffee, bali coffee, sladký poctivý ginger tea a lemon tea.
Nadšenost vše si zakoupit v tamním obchůdku mě přejde hned, jak vidím přemrštěné ceny. Situaci zachraňuje Andy, který si nějaké vzorky kupuje, ale neodpustí si poznámku o existenci chudých turistů.
Kluci nás dnes nadobro opouštějí a po čtyřech procestovaných měsících se vrací do Německa. My pokračujeme na trajekt na další z ostrovů, Lombok. Cenu bema smlouváme, dokud se někdo nesmiluje a nepovažuje nás aspoň na chvíli za místní, kteří se neokrádají.
Cestu na lodi bez problému prospím a plná energie se vrhnu na smlouvání odvozu do pobřežního městečka Senggigi. Na Lomboku ovšem panuje „bemo mafie“, se kterou se hádají i místní. Když slyšíme několikrát pohádku o muslimských řidičích, kteří mají za hodinu po setmění padla a vrhnou se po celodenním půstu do jídla, souhlasíme po půl hodině s vyšší částkou s obavou, že bychom se taky do města jinak nemuseli dostat. Řidič jede jako blázen, asi je vyhladověn na nejvyšší přípustnou míru.
Ubytování hledáme podle Lonely Planet naposledy. Co je v průvodci, je už dávno předražené. Škoda, že neupozorňují na blízkost mešity, takový kravál může v noci udělat jen muslimský svatostánek!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat