Asijská aklimatizace

 Naši třítýdenní cestu po Indonésii zahajujeme v Singapuru, kde mi na imigračním pán přeje: "Happy birthday". Plánovaná časová aklimatizace zcela nevychází. V pronajatém pokoji totiž není okno, takže se "přirozeně" probíráme v jednu hodinu odpoledne singapurského času. Peťovi se první noc zdá, že ho honí němečtí policisté a utíká na lyžích a že v cizině přijal telefonní hovor za 800 Kč! Mně se první noc zdá, že nevím, kde spím a taky, že se snažím vybloudit z jakéhosi tržiště.
Uvědomění, že jsme v Asii přichází záhy. Recepční je přihřátý mladík s rezavým přelivem, sprcha je děsivá místnost s rezavou  židličkou (myji se pro všechny případy v botech). V indické čtvrti se Peťa diví, že konzumuje oběd pravou rukou dle pravidel a vedle jí Indi, černí jako bota, příborem. Je takové vedro a vlhko, že se nestačíme odpařovat. Vyhazuji pojistky v celé ubytovně a večer nemůžu usnout, tak místo ovcí přepočítávám indonéské rupie na české koruny.