čtvrtek 18. srpna 2011

Kremace v těle býka


Brzy ráno Lovinu opouštíme a soudíme, že nám chybět nebude. Ani východ slunce v šest hodin není z pláže vidět, protože je otočená na západ. Do Ubudu se nějak nemůžeme trefit, GPS má hravou náladu a vede nás do slepých uliček. V jedné je to málem o zrcátka! Myslím, že si všichni vydechneme, když auto vracíme bez šrámu a nemáme na kontě žádnou sraženou motorku ani přejetou slípku. Ubud praská pod náporem místních a turistů. Ve dvě odpoledne jsou všichni seřazeni kolem hlavní ulice, kudy průvod asi sta indonésanů střídavě pouští, zvedá a poponáší obrovskou kýčovitou sochu býka, na kterém sedí vypasený mnich. Další na podstavci diktují strategii zdvihu, což se jim občas nepovede a socha i s mnichy zahučí k zemi.  Do toho ulicí prochází bubeníci, prodejci všeho možného od burských oříšků přes sarongy (barevné přehozy, které má za chvíli kolem pasu celý Ubud i Andreas, který si usmlouvával cenu asi půl hodiny).
Celá ceremonie nějak dlouho trvá a v tom vedru je to na úpal. Když po několik hodinách hlemýždího přemisťování býk stojí na místě kremace, čekáme pro změnu na zapálení celého objektu i s královnou uvnitř jeho těla.
Andy s Marcelem už to nevydrží hlady a jdou na chicken teriyaki. Po jejich odchodu býka slavnostně zapalují a my jim rádi věnujeme kremační fotografie:) Smrt královny kolektivně zajídáme druhou večeří a zapíjíme slivovičkou.

Žádné komentáře:

Okomentovat